„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).
Dnešní texty jsou o tak obyčejné činnosti, jakou je chození. Ovšem specifické chození – putování ze zajetí, návrat na Sion, následování Ježíše. Chození s pláčem, ale i s jásotem. Pláč při vycházení, jásot při návratu.
Slyš, co přikazuje Bůh prostřednictvím proroka Jeremiáše: „Oslavujte, jásejte, zpívejte, říkejte…“ Proč? Neboť „přivedu, shromáždím, doprovázím…“ Bůh mluví o chození, které bude vysvobozením. Shromáždí svůj lid a povede ho. Copak přesně totéž neudělal a stále dělá skrze Ježíše?
Žalmista už vidí uskutečnění toho, co prorok slibuje. Hospodin přivádí sionské zajatce, ty, kdo byli kdysi odvlečeni pro svůj hřích, avšak nyní přicházejí s jásotem, neboť „velkou věc s nimi učinil Hospodin“. Pamatuješ, jak jsi byl otrokem hříchu? Kdo tě vysvobodil? S kým teď putuješ a kam? Ježíš a Boží království je správná odpověď. S přidanou hodnotou – „s jásotem“.
A nakonec z Jericha kráčí Ježíš a s ním velký zástup. Znovu je to o chození. Ale v tomto případě i o tom, že Bůh se zastavil, když slyšel, že někdo k němu křičí. Zastavil se proto, aby se rozšířil zástup jeho učedníků – o Bartimaiovi je totiž napsáno, že „ihned začal vidět a šel tou cestou za ním“.
Chození je samo o sobě skvělá věc. Když vylezu na nějaký vrchol v Tatrách a těším se nejen z rozhledu, ale i podaného výkonu a upevnění zdraví, nejednou mě naplňuje radost. Tak jsem před několika týdny zpíval radostí s úplně cizími lidmi na Slavkovském štítě. Ale když už samotné chození je tak dobré (podívej se, co o tělesném cvičení píše svatý Pavel – 1 Tim 4,8), o co lepší je chození s Ježíšem! Když výstup na nějaký vrchol vyvolává v srdci touhu zpívat, o co víc by mělo jásat srdce při chození s Ježíšem!
Když jdeš s Ježíšem, máš pro každého úsměv, případně slzy soucitu, trpí-li. Když jdeš s Ježíšem, žehnáš každému, koho potkáš. Když jdeš s Ježíšem, nenecháš na zemi ležet plastovou láhev či papír, který tam někdo pohodil. Když jdeš s Ježíšem, nezapneš večer film, který naplní tvou představivost tak, že nebudeš moci usnout, ale usneš při četbě Písma. Když jdeš s Ježíšem, vybíráš si to, co mu dělá radost… Když jdeš s Ježíšem, jásot a plesání při pohledu na Boží díla se pro tebe stanou samozřejmými stejně tak, jako pláč a nářek při pohledu na hřích a bolest. A víš, co je na takovém chození zvláštního? Že k tomu nemusíš mít zdravé nohy. I když jsi připoután na lůžko, můžeš chodit s Ježíšem.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
