Realizované projekty

Kostel byl vybudován v roce 1605, původně v renesanční podobě, později byl přestavěn v novogotickém stylu. Historie kostela je velmi pestrá. V 16. století jej ovládli luteráni. Teprve v roce 1615 se stal trvale kostelem katolickým. V roce 1652 byl znovu zasvěcen Božímu tělu. V červnu, na svátek Božího těla, se proto u kostela pořádá procesí a slavnostní bohoslužby. Kostel byl několikrát zasažen požáry.

Kostel sv. Marka je klasicistní filiální kostel a pochází z roku 1774, Kostel je postaven v čistě klasicistním stylu. Je tvořen jednou lodí, v jejímž západním průčelí se nachází hranolová věž a vchod. V jihovýchodní zdi je pak umístěn boční vchod, který se používá pro vstup do kostela. Vedle něj se nachází náhrobní kámen fryštátského faráře Josefa Plasuna z roku 1864. Uvnitř kostela je umístěn také barokní náhrobek Benigny Haugwitzové z Gašína z roku 1674, který se původně nacházel na hřbitově u kostela.

Kostel je vrcholně gotická stavba z přelomu 14. až 15. století s pravoúhlým kněžištěm a obdélnou lodí. Věž nad lodí byla zbudována v roce 1557. V roce 2009 byly zkoumány vzorky dřeva a zjistilo se, že krov nad kněžištěm a částí lodi byl vystavěn v letech 1440 až 1441 a představuje nejstarší stojící krovovou konstrukci v Moravskoslezském kraji.

Kostel sv. Benedikta je původem jedním z nejstarších kostelů naší diecéze. Vznikl již někdy počátkem 13. století. Z této doby se dochoval původní presbytář kostela, později při přestavbách změněn na sakristii. Kostel byl několikrát přestavován, v letech 1769-1772, kdy přibyla současná loď kostela, a v roce 1862, kdy byla přistavěna věž a kostel byl celkově novobarokně upraven. V 90. letech 20. století byly v sakristii, v původním presbytáři, objeveny kvalitní středověké nástěnné malby značného rozsahu a bylo zahájeno jejich postupné odkrývání a restaurování. Malby zachycují především výjevy ze života sv. Benedikta.

Kostel sv. Jana Křtitele v současné podobě pochází z let 1751-1752, kdy byl postaven jesenickým stavitelem Johannem Georgem. Některé prvky stavby však ukazují na středověký původ stavby z poloviny 13. století. Kostel je výraznou dominantou a ozdobou Písečné.

Dřevěný kostel v Kunčicích pod Ondřejníkem není typickým představitelem původní lidové architektury v Beskydech. Kunčický dřevěný kostel byl totiž na své dnešní místo převezen z obce Hliňanec v okrese Svaljava,  která se nachází na území dnešní Ukrajiny (Zakarpatské Ukrajiny). Jedná se o typický dřevěný kostel východního obřadu (bojkovského typu).

Kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu je jedním z nejvýznamnějších poutních míst v naší diecézi. Ke vzniku barokního poutního kostela se pojí legenda. Podle pověsti na místě zabloudil při lovu místodržící Řádu německých rytířů Augustin Oswald Lichtenstein. Když byl blízko smrti, nalezl jej místní uhlíř a zachránil. Místodržící zde z vděčnosti nechal v roce 1654 postavit dřevěnou kapli, do níž pořídil kopii slavného obrazu Pasovské Madony s Dítětem namalovaného Lucasem Cranachem starším. Vedle kaple byla v roce 1724 postavena poustevna.

Farní kostel Všech svatých v Sedlištích představuje prvotřídní památku dřevěné sakrální architektury barokního období na Těšínsku. Nejstarší zmínku je možno klást do roku 1447. Kostel je roubenou jednolodní stavbou orientovaná podélně k hlavní ose. V interiéru kostela se nachází plochý strop s výmalbou z 19. a první poloviny 20. století. Na bočních stěnách byly v roce 1984 odkryty fragmenty původní výmalby, o níž se zmiňují písemné prameny již v polovině 17. století. Ta nejcennější byla objevena za bočním oltářem Nanebevstoupení Páně.

Farní budova v Novém Jičíně byla postavena v letech 1891-1892, kdy nahradila starou farní budovu, která stávala přibližně na stejném místě. Fara byla postavena v novogotickém slohu s mansardovou střechou s mnoha zdobnými prvky. V tomto slohu zůstala nezměněna dodnes. Fara slouží jako obydlí kněží a jako pastorační, společenské a administrativní centrum života zdejší farnosti.

Adaptace fary na sociální a seniorské byty

Česká Ves se nachází několik kilometrů severně od Jeseníka. Fara v České Vsi je velice kvalitní stavba z počátku 20. stol. V posledních letech již nesloužila jako obydlí kněze, ale byla využívána k farním aktivitám, fungovala zde ordinace lékaře a v horním podlaží byly zřízeny nájemní byty. I přes to, že fara byla stále užívána, a přes provádění základní údržby, objekt pomalu chátral.

Nové Lublice se nacházejí v Nízkém Jeseníku na okraji přírodního parku Moravice. Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven roku 1776 a přes několik dílčích úprav se dochoval v nezměněné podobě do současnosti. Kostel je výraznou dominantou obce.

Stav kostela se od konce 20. století postupně zhoršoval díky chybějícím prostředkům na celkovou obnovu. V havarijním stavu byla díky napadení dřevokaznými houbami kopule věže i krov lodi kostela. Narušena byla
statika kostela, předsíň sakristie byla odtržená od zbytku stavby, fasáda, okna i dveře byly místně poškozené. Kostel trpěl i zvýšenou vlhkostí.

Kostel Všech svatých v Metylovicích byl vybudován v roce 1577 v renesančním stylu jako náhrada předchozího dřevěného kostela. Kostel byl později barokně upravován, především byla přistavěna zděná věž v průčelí, neboť původní kostel měl pouze dřevěnou věž nad střechou lodi kostela. Spodní část konstrukce staré věže se dodnes dochovala v prostoru krovu. V listinách z věže kostela bylo zaznamenáno, že do dnešního dne se uskutečnily 4 zásadní opravy exteriéru i interiéru tohoto kostela, v letech 1745, 1781, 1869 a 1960.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jelení je menší barokní venkovský kostelík. Byl vybudován v roce 1676, upravován v 1. pol. 19. stol. a spolu s ohrazeným hřbitovem tvoří působivý areál. Kostel začal koncem 20. stol. rychle chátrat, proto bylo přikročeno k jeho celkové obnově. V letech 2013-2014 byly postupně provedeny práce - odvodnění kostela, rozsáhlá oprava krovu, obnova věže, nová střešní krytina věže a lodi kostela z přírodní břidlice a měděného plechu, obnova fasády, včetně navrácení původních ozdobných prvků, repasování a oprava oken a dveří, restaurování vitráží v presbytáři, oprava interiéru a výmalba interiéru. Kostel se stal skutečnou ozdobou celé obce Milotice nad Opavou.

Kostel sv. Mikuláše byl vybudován kolem roku 1400 jako gotický městský kostel. Z té doby pochází obvodové zdivo. V lodi kostela se dochovala pozdně gotická klenba z poloviny 16. století. Věž je renesanční z let 1614- 1615. Kostel byl barokně upravován v 18. století.

Obnova kostela byla zahájena v roce 2002 z důvodů havarijního stavu dřevěných konstrukcí kostela a protáhla se až do roku 2012. Postupně byla provedena obnova krovů a nová střešní krytina z přírodní břidlice presbytáře kostela, lodi kostela, později i bočních přístavků a kaplí. Následně proběhly rozsáhlé opravy vnitřních prostor věže - výměna dřevěných podlaží a schodišť věže, sanace dutin po dřevěných ztužidlech ve zdivu věže. Následovala obnova fasády věže a interiéru kostela, vč. restaurování historických lavic.

Kostel sv. Jáchyma v Kobylé je klasicistní stavba z let 1787- 1788, vybudovaná na náklady Náboženského fondu Josefa II. Přes špatný technický stav musel čekat na celkovou obnovu až do let 2009-2010. Nejprve byla provedena obnova interiéru. Byly odstraněny zavlhlé omítky a provedené nové. V presbytáři byly restaurovány malby na stěnách a na stropě. Přitom byl učiněn objev původního malovaného, tzv. iluzivního oltáře na čelní straně presbytáře. Oltář byl postupně odkryt a restaurován, kromě spodní části, která se nedochovala.

Kostel sv. Kateřiny v Sosnové je jedním z nejkrásnějších venkovských barokních kostelů v naší diecézi. Byl vybudován na místě svého staršího předchůdce v letech 1725-1727. Interiér kostela má velmi hodnotnou a bohatou štukovou výzdobu s obrazem Ignáce Raaby a renesančními náhrobky, přenesenými z původního kostela. Interiér kostela prošel na konci 20. stol. celkovou obnovou - byly restaurovány fresky i nástěnné obrazy. Zároveň bylo provedeno statické zajištění kostela, neboť v klenbách a zdech se začaly projevovat statické poruchy.

Kostel stojí na místě středověkého kostela. Předpokládá se, že nynější kostel vznikl někdy na počátku 16. století. Řadí se tak mezi nejstarší dochované dřevěné kostely v České republice. Kostel byl koncem 16. a počátkem 17. století spravován protestanty. Od poloviny 17. století byl však již ve správě jezuitů. Kostel má podobu jednolodního roubeného objektu s polygonálním presbyteriem. Střeše dominuje vysoká štíhlá věžička.

Horní Domašov je dnes převážně rekreační obec v krásném prostředí Jeseníků, pod Červenohorským sedlem. Kostel sv. Jana Křtitele je její nejviditelnější ozdobou. Vzhledem k velikosti kostela a rozsahu poškození byla obnova umožněna především díky vynikající spolupráci s Obcí Bělá pod Pradědem a německými rodáky z Horního Domašova, především panem Kurtem Öllerem.

Horní Lomná je jedním z našich nejmalebnějších poutních míst. Okolní beskydská příroda mu dodává nezapomenutelnou atmosféru a zdejší poutě jsou navštěvovány tisíci poutníků od nás, ze Slovenska i Polska. V r. 1833 postavili v Horní Lomné na Salajce kříž, u kterého se shromažďovali horalé k pobožnostem. Když v r. 1836 vypukla epidemie cholery, vydávají se obyvatelé regionu 30. října 1836 na prosebnou pouť z Jablunkova ke kříži v Horní Lomné. Z vděčnosti za ukončení epidemie vznikla poutní tradice přetrvávající do dnešní doby. Ze sbírek věřících byl postaven v letech 1894-1896 v blízkosti kříže novogotický kostel, vysvěcen 12. června 1896.

Fara v Moravském Berouně je původně renesanční stavba z 16. století, později barokně rozšířená a upravená. Do dnešních dní se fara dochovala v historické podobě a je ozdobou města Moravského Berouna. Fara stále slouží jako obydlí faráře a jako pastorační, společenské a administrativní centrum života zdejší farnosti.

Fara se nachází v samotném centru města, a i když exteriér budovy byl v dobrém stavu, interiér již neodpovídal současným potřebám a podkroví bylo zcela nevyužité. Farnost si uvědomovala, že potenciál jak budovy, tak okolí je nevyužitý a proto podala žádost o dotaci z fondů EU, díky níž došlo k vytvoření ojedinělého konceptu, kdy fara slouží nejen místním farníkům, ale i široké veřejnosti především z řad sociálně slabších rodin, které si nemohou dovolit děti posílat do drahých zájmových kroužků. Významnou cílovou skupinou jsou také senioři, kterým chyběly důstojné prostory k setkávání.

Kostel sv. Bartoloměje je původní renesanční stavba, upravena barokně v letech 1732- 1742. Při opravách kostela bylo zjištěno dochované hrázdění původní věže, obezděné později z venkovní strany, z 16. století. Kostel byl obnoven v letech 2010- 2012. Postupně byla provedena nová kopule věže, obnova krovu kostela, nová krytina z břidlice, obnova fasády s návratem k původnímu historickému členění. Kostel je nyní ozdobou Vlčic i elého Jesenicka. Akci po celou dobu obnovy podporovali němečtí rodáci z Vlčic.

Fara v Budišově nad Budišovkou je jednou z nejvýznamnějších památek města a spolu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a radnicí tvoří ucelené barokní jádro města. Stav fary byl počátkem 21. století havarijní. Fara trpěla extrémní vlhkostí zdiva, omítky byly v dezolátním stavu, stejně tak okna, dveře. Odpadávající římsy ohrožovaly okolí fary.

Počátky kostela spadají do poloviny 16. století, o čemž svědčí i letopočet 1563 na portálku v interiéru a zvon s rokem 1565. V roce 1781 byla původně samostatně stojící masivní zvonice spojena s kostelní lodí. Až do roku 1882 sloužil hřbitov u kostela k pohřbům katolíků i evangelíků. Z nejstaršího období se v interiéru zachoval fragment oltáře, umístěný na zpovědnici. Výmalba i české nápisy na kruchtě představují vzácný doklad chrámové dekorace z období třicetileté války. Památkami na rekatolizaci Těšínska jsou dřevěné desky s vyobrazením Panny Marie a sv. Jana Evangelisty umístěné ve vítězném oblouku kostela.

Areál Baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku je vzorovou ukázkou vrcholně barokního monumentálního stavitelství ve Slezsku. Základní kámen stavby kostela na místě dřívější dřevěné kaple byl položen v roce 1740 a ještě ne zcela dokončená stavby byla vysvěcena v roce 1759. Vzácně autenticky, bez dodatečných úprav, dochovaná stavba včetně přilehlého, postupně vytvářeného areálu s křížovou cestou, souborem soch a tzv. Římskou kaplí je významnou dominantou města a kultruní památkou.

Kostel sv. Jana Křtitele je jednolodní stavba s předsazenou hranolovou věží, krytou cibulovou bání s lucernou. Objekt kostela byl postaven r. 1640, se stavbou věže bylo započato r. 1717. Ta byla v r. 1780 zvýšena a zastřešena cibulovou bání. Boční tribuny byly přistavěny v r. 1769. Pod tribunami jsou kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina, které se do lodi otevírají pískovcovými portály. Zásahy z r. 1891 měly regotizační charakter, z této doby pochází také pseudogotický mobiliář a část interiérové výbavy.

Kostel sv. Ondřeje v Heřmanovicíh patří k našim nejkrásnějším barokním kostelům. Byl postaven v roce 1739 a do stavby byla zakomponována i věž předchozího renesančního kostela z roku 1588. Při opravách koncem 20. století byly z kostela odstraněny všechny barokní ozdoby- pilastry, šambrány, voluty.

Kostel sv. Petra z Alkantary je barokní stavbou z roku 1735. Je posledním pozůstatkem původní Karviné, kompletně zaniklé díky důlní činnosti. Kostel se zachoval spolu s nedalekým hřbitovem díky rozsáhlým zajišťovacím pracím. Vlivem poklesům stavby o celé metry je však posazen šikmo a vlivem vysoké hladiny spodní vody trpí velkou vlhkostí. Kostel je stále pravidelně využíván k bohoslužbám. Díky viditelnému naklonění od svislé osy je také jedním z cílů turistů na Karvinsku.

Adaptace fary na seniorské a sociální bydlení

Fara v Janově neslouží jako obydlí kněze už celá desetiletí a kněží sem dojíždí z Bohušova. Stavba začala v posledních letech rychle chátrat a bylo potřeba řešit její budoucnost. Jako vhodné řešení se ukázala možnost získat dotaci na adaptaci fary na byty pro seniory a sociálně potřebné lidi. Žádost o dotaci byla úspěšná a v roce 2014 byla akce zahájena. Postupně byly vybudovány 2 bezbariérové byty v přízemí pro bydlení seniorů či tělesně postižených a 6 bytů ve druhém podlaží a v podkroví pro bydlení lidí, kteří se dostali do sociálních problémů.

Dřevěný kostel sv. Kateřiny je ozdobou Hrabové již od 1. pol. 16. století. Byl postaven tesařskými lidovými mistry v pozdně gotickém slohu a koncem 18. století byla přistavěna věž. Kostel se stal pro Hrabovou natolik charakteristickou dominantou, že se dostal i do obecního znaku. Hrabovští farníci se o kostel s láskou starali celá staletí, takže byl jedním z mála dřevěných kostelů, který se dochoval do dnešních časů. Bohužel kostel 2.4.2002 z nezjištěných příčin kompletně vyhořel.

Kostel Navštívení Panny Marie v Bílé Vodě byl vybudován u zdejší piaristické koleje v letech 1755-1765. Kostel je monumentální jednolodní barokní stavba s bohatou výzdobou interiéru. Vzhledem k odlehlosti této obce, obklopené ze tří stran Polskem, byly v Bílé Vodě internovány komunistickým režimem od roku 1950 řádové sestry ze všech kongregací celého Československa. Celkem šlo až o 450 sester. Kostel byl i díky nim udržován po celou dobu totality v poměrně dobrém stavu.

Kostel sv. Jakuba Většího v Domaslavicích je původně barokní stavba z let 1739-1745, později několikrát upravován. Kostel byl i v dobách totality farníky pečlivě udržován, přesto se stala jeho celková obnova nezbytností. Obnova kostela sv. Jakuba v Domaslavicích proběhlav letech 2006-2013. Postupně se podařila provést obnova střechy kostela, odvodnění kostela, výmalbu interiéru, obnovu fasády kostela a celkovou úpravu areálu kostela. Velké množství práce provedli vlastními rukama obětaví farníci, kteří akci podporovali vytrvale i finančně.

Obnova kostela sv. Jiří v Dětřichově nad Bystřicí, obec Dětřichov nad Bystřicí, farnost Dětřichov nad Bystřicí

Kostel sv. Jiří se nacházel ve velice špatném stavu již od 80. let 20. století. Největší ránu mu ale zasadil orkán, který se prohnal Dětřichovem v roce 2008. Vítr shodil makovici věže a zcela ji zničil. Vyvolaná tlaková vlna vyrazila všechny dveře a okna v kostele a posunula střechu předsíně kostela.

Kostel sv. Michaela má starobylý původ ve 13. století. První písemná zmínka pak pochází z roku 1309. Nachází se na Osoblažsku, takže zůstal po odsunu Němců po 2. sv. válce naprosto zapomenut a jeho stav byl v 90. letech 20. stol. havarijní, i přes údržbu, prováděnou farníky. V dezolátním stavu byly především krovy, napadené řevokaznými houbami a hmyzem. Kostel také trpěl velkou vlhkostí, fasáda dávno dožila a celkově byl kostel zpustlý. O obnovu kostela se zasazovali velice místní obyvatelé, z nichž mají mnozí původ na ukrajinské Volyni. Od 90. let 20. stol. sem začali velice často zajíždět i němečtí rodáci, odsunutí po 2. sv. válce a navázali s místními mimořádně dobré vztahy.

Kostel sv. Rocha v Petrovicích byl v 90. letech jedním z mnoha v Krnovském pohraničí, kde se záchrana zdála již nemožná, případně bez potřeby. Základní údržbou ze svých prostředků pomohl k zachování stavby nejprve P. Stanislav Lekavý, rektor nedalekého poutního místa Maria Hilf u Zlatých Hor - nechal opravit dešťové žlaby a svody a dveře do kostela. Stavba však zůstávala v havarijním stavu ještě dlouhá léta. Krovy kostela byly napadeny dřevokazným hmyzem a houbou, fasáda byla dožilá, kostel trpěl velkou vlhkostí, narušená byla statika sakristie.

Kostel sv. Markéty je menší venkovský barokní kostelík. Díky dlouhodobé neúdržbě v dobách socialismu se v 90. letech 20. stol. nacházel v havarijním stavu. Krovy kostela byly poškozeny dřevokazným hmyzem i houbou, krytina dožilá, kostel trpěl velkou vlhkostí a narušena byla i statika objektu. Už od počátku 90. let byly učiněny kroky k obnově kostela - proveden předběžný propočet nákladů a předjednána spolupráce s německými rodáky, kteří do Čermné začali od roku 1990 pravidelně přijíždět.