Jesenicko – Prázdniny pomalu končí, ale to neznamená, že končí i možnost vydat se na pouť. Pojďme se ohlédnout a inspirovat 175 kilometrů dlouhou Velkou pěší poutí za Jesenicko, na kterou se v první polovině srpna odhodlalo třicet devět poutníků. Neorganizovaně, ale přece, se na ni lze pustit i na podzim.
Přes počáteční deště putovala skupina lidí ve věku od dvaceti do sedmdesáti let týden po čtrnácti jesenických kapličkách. Mezi poutníky byla i fotografka Jarmila Fussová. Díky ní vznikly krásné snímky, které nás poutí provedou.
„Přihlašovala jsem se někdy kolem Vánoc, protože o pouť je velký zájem. Od začátku to bylo fajn, všichni se hned seznámili a pomohl tomu i první večer, kdy jsme se představovali. Zjistila jsem, že tam jsou lidé od Kolína, z Brna prostě z celé republiky. Více jsme se pak poznávali během chůze, kdy jsme třeba někoho došli a povídali si s ním. Šla s námi třeba mladá dívka, která chodí již několik let bosky,“ popisuje putování Jarmila. Pouť jim začínala v dešti. „Pršelo nám první dva dny. Ten první opravdu hodně, kdy byla taková ta bílá tma, boční déšť, byli jsme do nitky mokří, ale věděli jsme, že se usušíme a vyspíme v posteli.“
Hned první etapa dala některým poutníkům opravdu zabrat. Šli dvacet osm kilometrů kopcovitým terénem. Ovšem podle Jarmily byly právě sedmdesátileté dámy vysportované a skvěle jim to šlapalo. „Skupina se během dne rozptýlila podle toho, jak se komu šlo – já chodila spíše vzadu. A že dojdeme, kam máme, jistila stáhnutá mapa. Nejvíc jsme ušli třicet pět kilometrů,“ pokračuje poutnice ve vyprávění. Oproti minulým ročníkům čekala poutníky novinka, a to návštěva Bílé Vody, kde přespali v klášteře. Další den využili k odpočinku. Po prohlídce hostiárny a přednášky v kostele šli přes Borůvkovou horu jen něco kolem čtrnácti kilometrů do Travné.
Jarmila putovala místy, která před mnoha lety prošla se svým mužem: „Největším zážitkem pro mě byla mše svatá v kapličce sv. Antonína nad Račím údolím. Když jsme totiž trampovali s manželem, byly kapličky většinou zavřené. Hodně moc zde čerpám. Tělu se nechce, nohy bolí, ale odhodlání dojít do cíle je velké.“ napsala Jarmila ještě během putování.
Do něho ji i všechny poutníky dovedla perfektní organizace Petra Hirsche, který pořádá poutě a spravuje web: www.pout.eu a Tomáše Hradila z hnutí Brontosaurus. Poutníci prožili duchovně sportovní dny, ve kterých prosili za požehnání pro Jesenicko, konkrétně o probuzení jeho potenciálu, dobré mezilidské vztahy a o uzdravení starých ran. Každý z putujících si ale promýšlel také svá témata. „Každý z nás neseme to, co nás trápí, a kde jinde s tím pracovat než právě na takovéto pouti. A jak se ukazuje, funguje to,“ napsali organizátoři do propozic. Napomáhal tomu i zkušený poutnický kněz P. Josef Slezák z Jevíčka, který byl k dispozici na duchovní rozhovory, zpovědi a každý den sloužil mši svatou na některém z poutních míst, na nichž kdysi stávaly kaple a která žila skrze modlitby. Jejich počet odpovídá počtu zastavení křížové cesty, kterou tímto poutníci vlastně šli. Jak říkají sami organizátoři: „Putovat na takto organizované pouti má několik výhod. O člověka je postaráno – má kde spát a většinou nezabloudí. Ve skupině se až překvapivě lépe putuje – nese jej trochu jako voda plavce. A to i přesto, že se člověk nezřídka odpojí a jde sám.“
Čtrnáctimístnou Křížovou cestu doplnili i patnáctým poutním místem Vřesovou studánkou pro jeho historický význam a jako připomínku zmrtvýchvstání.
„Tato poutní cesta připomíná trochu trasu do Santiaga de Compostela. Každý ji prožije vždy po svém, každý dostane odměnu za to, co do ní vložil a každý dobrý poutník tuto cestu dělá ještě více požehnanou. Vydejte se proto na velkou pěší pouť i vy, Vy, Jesenicko a vlastně i celá naše zem takové úsilí potřebujeme,“ vyzývá Tomáš Hradil s přáním, aby prověřenou cestou putovalo co nejvíce poutníků.
(jap)
