Při čtení dnešního evangelia – podobenství o marnotratném synovi – mě oslovila hned druhá věta, v níž farizeové a zákoníci dotírají na Ježíše: „Tento přijímá hříšníky a jí s nimi“ (Lk 15, 2). Jak šťastný jsem člověk! Jsem hříšník a Bůh, aby mě zachránil, vysvobodil, oživil, tak si sedl se mnou a se mnou stoluje (Zjv 3. 20)!
Snad poprvé v životě vnímám dnešní podobenství jinýma očima – ne jako výzvu konat pokání, ale jako pozvání stolovat. Bůh dělá na mou počest hostinu. Ne jedno vykrmené tele, ale dává mi sám sebe. A to nejen při slavení Eucharistie, ale od křtu stále přebývá v mém nitru, dokonce i tehdy, když jsem od něho utíkal. Jak dobrý je můj Bůh!
Všimni si, jak skvěle jsou vybrána dnešní čtení, aby dávali jeden celek. Kniha Jozue říká, že když vyvolený národ přešel přes Jordán, přestala padat manna a už se živili plody zaslíbené země. Dokonalo se jejich vykoupení z egyptského otroctví a začali se sytit plody země, kterou jim daroval Bůh. Dá se říci, že začala dlouho očekávaná hostina. A všimni si důvodu hostiny: „Dnes jsem z vás odstranil egyptskou potupu“ (Joz 5, 9a).
Žalmista velebí Boha, který ho vytrhl ze vší hrůzy, který ho vysvobodil ze všech tísní. A volá: „Oslavujme společně jeho jméno.“ Oslava není individuální, ale s jinými. Hostina.
Apoštol Pavel hlásá, že v Kristu nás Bůh smířil s sebou. Vykoupení se uskutečnilo. A když na konci čtení slyšíme výzvu ke smíření se s Bohem, co jiného to je než pozvání na hostinu? Na hostinu vykoupených, těch, kteří přešli z Egypta pouští do zaslíbené země, kteří přešli ze tmy smrti do světla života, od model k pravému Bohu! Vstupenkou je jedno jediné slovo: „Lituji.“
I otec v podobenství přímo volá staršího syna: „Prosím tě, nestoj venku. Pojď na hostinu. Je co slavit. Buďme spolu. Bůh je s námi – sedí v čele stolu a sytí se láskou našich srdcí...“ Jako by říkal: „Nežij sám. Podívej, do čeho se dostal tvůj bratr, když chtěl být sám. Bojím se o tebe. Pojď dovnitř, buď s námi. Kráčejme. Oslavujme, hodujme, radujme se spolu...“
Jak šťastní museli být ti celníci a hříšníci, se kterými Bůh (Ježíš) jedl. Šel s nimi kus jejich životní cesty, aby se mohli dostat na věčnou hostinu.
Umíš si představit hostinu, kde bys seděl sám u bohatě prostřeného stolu? Občas je to vidět ve filmech či u některých politiků – dlouhý stůl, na jedné straně vládce, daleko od něj pár lidí... Jsou sami.
Bůh nás nevolá na takovou hostinu. On chce, abychom sebrali všechny okolo sebe a společně přišli k němu. Společné kráčení (synoda) má cíl - hostinu. Nedostaneš se na ni, když přijdeš sám.
Milovaný Ježíši, s kým mám dnes kráčet, s kým mám jíst, abych zažil tvou lásku?
P.S. Věta v nadpisu dnes nehovoří jen o přítomnosti Boha, ale také o tom, že Bůh jí s hříšníky.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Foto: Pixabay.com
