Jablunkov - Čtrnáct válečných uprchlíků z Ukrajiny bydlí po rodinách v prvním městě na východní hranici České republiky. Ujala se jich Charita Jablunkov ve spolupráci se Střediskem humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Diecézní charity ostravsko-opavské. Mezi rodinami s malými dětmi jsou lidé, kteří s Charitou již dříve dlouhodobě spolupracovali na jejich projektech na Ukrajině.


CharitaUprchlici


„Jsou to naši partneři z Kyjeva a ze Zakarpatí,“ uvedl vedoucí humanitárního střediska Miroslav Hodeček. Do bezpečí se podařilo dostat ženy a jejich děti. Příchozí se snaží ihned zapojit do nějaké činnosti a být v hostitelské zemi užiteční. „Každý z nich něco umí a někam se zapojí. Například jedna z žen je psycholožka. Stačí ji zázemí ve formě počítače a připojení na internet a může dávat psychologickou pomoc na dálku přímo z Jablunkova,“ podotkl Miroslav Hodeček.

Ukrajinská psycholožka chce co nejdřív pomáhat

Jeho slova potvrzuje ředitelka Charity Jablunkov. „Sehnala si už on-line kurz a dělá si školení krizové intervence po internetu, telefonu nebo osobně podle potřeby. Ta forma ještě není vymyšlená, ale bude to, jakoby chodila do práce. Sama se nabídla, že se takto zapojí. Ti lidé nechtějí jen tak sedět. Nechtějí myslet na to, co se tam u nich doma děje,“ vysvětluje ředitelka Charity Jablunkov Lucie Szotkowská. Ukrajinské ženy už nyní pomáhají v charitním šatníku nebo ve stacionáři pro mentálně postižené. Snahou charity je také vymyslet program pro děti uprchlíků. „Pro školkové organizujeme hry a různé aktivity. Přijela i učitelka z Ukrajiny, které se bude věnovat školákům,“ doplnila Szotkowská.

Uprchlíky sami nevozte, radí pracovníci Charity

Obří uprchlická vlna, kterou vyvolala válka na Ukrajině, žene do bezpečných zemí statisíce zoufalých lidí. Právě na Charitu se začaly v prvních dnech od vypuknutí ozbrojeného konfliktu obracet radnice a různé organizace při hledání řešení nového problému. „Začali se nám ozývat úředníci z měst a pracovníci ostatních organizací. Proto jsme se první dny migrační agendě věnovali, ale bylo to spíše pod nátlakem. Tuto agendu mají v kompetenci speciální státní a neziskové organizace, jako například Správa uprchlických zařízení MV, které jsou na přijímání uprchlíků personálně vybaveni. Odkazujeme je do Vyšních Lhot. Tam ti lidé mají všechno potřebné. Provedou s nimi tu azylovou proceduru. Je to jednodušší, než aby to vyřizoval jednotlivec,“ upozornil Miroslav Hodeček.

Ví, o čem mluví. Vyřídit všechna povolení trvalo jen pro skupinu, která se uchýlila v Jablunkově, dva dny. „Obnáší to vyřídit registraci na cizinecké policii, vyřídit vízum a přihlásit se na VZP, požádat o dávky v hmotné nouzi na Úřadu práce, zajistit potraviny, oblečení a další věci, které potřebují od léků, po SIM karty, aby tady mohli fungovat,“ vysvětluje ředitelka Charity Jablunkov.

Pozor na šmejdy! Můžete je potkat i v Ostravě!

S první vlnou euforie a nadšení však také upozorňuje na rizika, která jsou s uprchlickou vlnou spojena. Hrozí lidem, kteří hledají azyl i těm, kteří nabídnou pomocnou ruku. S náznakem zneužití bezbranných žen a dívek se setkala osobně v centru Ostravy.  „Se skupinkou Ukrajinek jsme se při vyřizování potřebných dokumentů zastavili na chvíli v obchodním centru Karolina na snídani. Sedli jsme si do kavárny k různým stolkům. U jednoho z nich seděly dvě mladé krásné holky, které si vyhlídli dva cizí muži a začali se s nimi trochu Ukrajinsky domlouvat, že si je odvezou do Španělska. Naštěstí jsme tomu zabránili. Nevíme, kdo to byl, ale mohlo to být pro ty dívky nebezpečné,“ varuje ředitelka Charity.

„Máme pro vás uprchlíky. Kde je máme ubytovat?“

Odrazuje také od dobrodružných cest na hranice s Ukrajinou a nekoordinovanou přepravu uprchlíků. „Vyčkejte! Polsko, Slovensko je luxusně zařízené. Lidé se tam mohou v teple vyspat. Stalo se mi, že mi v sobotu ráno v 7.30 zazvonil telefon a volala mi paní, že má v autě maminku a dvě děti, kde je má jako ubytovat. Přes noc zajeli na hranici a ráno nám do Jablunkova ty lidi přivezli a vůbec nedořešili co dál. Od takových živelných akcí bych chtěla lidi odradit. Nejsme na to v malých obcích připravení,“ říká ředitelka Charity Jablunkov Lucie Szotkowská. „Ve velkých městech na to mohou vymezit lidi,“ dodává.

Problémy mohou nastat i v hostitelských rodinách. Málokdo si totiž zpočátku uvědomí, jaký závazek na sebe bere. „Lidem, kteří se nám hlásí, říkáme pro a proti, ať ví, do čeho jdou. Představy těch lidí jsou totiž různé. Po třech týdnech v jedné domácnosti s malými dětmi, které jsou hlasité a dělají rachot, totiž může přijít rozčarování,“ upozorňuje ředitelka Charity Jablunkov.

Charita dál podporuje partnerské organizace na Ukrajině

Primární snahou charitních pracovníků je pomáhat na území Ukrajiny a to přímo i ve městech, které jsou pod palbou ruských děl a raket. Již v prvních dnech války poslalo diecézní středisko humanitární pomoci finanční prostředky do aktuálně obléhaného přímořského města Mariupol. Složitými finančními transfery se partnerské Charitě Mariupol podařilo zaslat 340 tisíc korun na nákup potravin pro vnitřní uprchlíky, kteří se z ostřelovaných částí města uchýlili do charitních zařízení v bezpečnější části města.

„Charita Mariupol přijala 21 mužů, žen a dětí ze silně ostřelované části Mariupole "Східний" a stará se o dalších 100 tzv. vnitřních uprchlíků, kteří momentálně žijí v okolních prostorách města. Poskytuje jim především stravu a potřebnou asistenci,“ uvedla k pomoci Diecézní charita ostravsko-opavská. „Díky vaší podpoře děláme i nadále vše, co je v našich silách, abychom pomohli potřebným lidem postiženým válkou," vzkázal všem českým dárcům ředitel Charity Mariupol Rostislav Sprinyuk.

Naše koordinátorka se skrývá v kyjevském metru

Zhoršující situace ve městě však nakonec přinutila aktivity ukrajinské charity přesunout z obléhaného přístavního města do bezpečnější lokace. „Charita Mariupol se přesouvá do Záporoží, ale ředitel je stále ještě v Mariupol,“ dodal Miroslav Hodeček s tím, že i další partneři, s nimiž na Ukrajině spolupracují, zůstali uvěznění ve městech obléhanými ruskými vojsky. „Víme, jak to tam vypadá. Naše koordinátorka v Kyjevě se ukrývá v metru,“ upřesnil Hodeček, který se osobně v minulých dnech také vydal na hranici s Ukrajinou, aby přímo na místě zjistil, jak pomoci. „Byl jsem tam čtyři dny. Materiální pomoc tam v tento moment není potřeba. Mají to dobře zkoordinované a pokryté místními organizacemi. Není třeba panikařit a vozit tam materiál, deky a oblečení, protože to tam nikdo moc nepotřebuje,“ dodává Miroslav Hodeček.

Jak válka vypukla, cítili jsme obrovskou bezmoc

Sledovat válku na Ukrajině je pro humanitární pracovníky, kterým tato země přirostla k srdci, velmi těžké. „Moc to na nás doléhá. Máme tam známé. Ty první dny to bylo opravdu těžké, to jsme nejedli, nespali. Cítili jsme bezmoc. Snažili jsme se něco udělat a nějak pomoct konkrétně těm známým, z nichž někteří přijeli. Někteří z nich tady chtějí přečkat jen nejkratší dobu a vrátit se domů. Část jich má však realističtější představu o tom, že to bude trvat delší dobu,“ upřesnil humanitární pracovník.

Sbírka na pomoc Ukrajině

Charita Česká republika vyhlásila veřejnou sbírku Charita pro Ukrajinu na pomoc lidem zasaženým ozbrojeným konfliktem v této zemi. Pokud chcete přispět i zde, sbírkový účet má číslo 55660022/0800 u České spořitelny, variabilní symbol 104.

Další informace o aktivitách Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce najdete na tomto odkazu


SbirkaUA


Ilustrační foto Charita ČR (Facebook)

Pin It