V jednom slovenském klášteře se v roce 1994 stalo toto: Na průchozí dveře ze školy do klášterní části někdo klepal. Otevřít přišel kněz, který tam působil jen krátce. Za dveřmi stál asi dvanáctiletý chlapec, který se zeptal: „Pán Boh už je doma?“ Zaskočený kněz zareagoval. „Pán Boh je u nás vždy doma.“ Teď byl zaskočen chlapec. Proto řekl. „Nie tak. Pýtam sa, či je pán Boh už doma.“ Dost dlouho trvalo, než se vysvětlilo, že se chlapec neptá na Pána Boha, ale na pana Bohuše, který byl v klášteře zaměstnán.
Vzpomněl jsem si na tuto událost při čtení dnešních textů. Anna v První knize Samuelově (1, 20–22. 24–28) přichází k Helimu se svým synem a předává mu ho do výchovy, aby byl po všechny dny života zasvěcen Pánu. Žalm jako odpověď na čtení vyzdvihuje ty, kdo bydlí v domě Hospodinově, hovoří o nesmírné touze duše – o smíření v Hospodinových síních. V evangeliu zase vidíme Ježíše, který je tam, kde jde o jeho Otce - v chrámu. Všichni vlastně mluví o tom samém – že nejdůležitější je být tam, kde je Pán Bůh doma.
A kde je Pán Bůh doma? Ve Svaté rodině to bylo všude tam, kde byl Ježíš. „Pak se s nimi vrátil do Nazareta a byl jim poslušný“ (Lk 2, 51). A kde je doma pro nás? No přece v nás. Jan (1 Jan 3, 1–2. 21–24) říká, že jsme Boží děti. Je-li to pravda, tak Otec je vždy s námi. Pán Bůh je doma v našem srdci, v nás. Jan to ještě zdvojí: „Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“
Toto by měla být neustálá touha našeho srdce – aby byl Pán Bůh u nás stále doma, aby každá naše rodina byla svatá, aby každý náš dům byl chrámem, ve kterém přebývá Bůh.
Myslím, že právě k tomu nás – byť jinými slovy – volá synod: kráčet spolu tak, aby u nás (v naší místní církvi) byl Pán Bůh doma. Tak bych chtěl zažít to, co se kdysi říkalo mezi pohany při pohledu na křesťany: „Podívejte, jak se milují!“ Na jedné straně je to tak jednoduché – stačí jen dělat dobro každému, s kým se setkáme. Na druhé straně je to tak těžké, jak to popisuje svatý Pavel v listu Římanům: „Nebo chtít dobro, to mi je blízko, ale dělat dobro ne“ (7, 15–24).
Boží Duch nám pomůže. Důvěřujme a kráčejme!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
Foto: Pixabay.com
