Všimni si v dnešním prvním čtení, jakou sílu dostal Eliáš, když jedl chléb, který mu donesl anděl: „Šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu " (1 Kr 19, 8).

I my dostáváme - a ne jen dvakrát jako Eliáš - pokrm na cestu: tělo a krev samotného Ježíše v Eucharistii. Máme ho přijímat co nejčastěji, protože naším cílem není nějaký vrch na zemi, ale nebe. Naše cesta je náročnější a pro téměř všech i delší než byla cesta Eliáše. Ježíš přitom přizvukuje: "Kdo bude jíst z tohoto chleba, bude žít navěky" (Jan 6, 51).


fig 3640553 1280


Eliáš to měl poměrně jednoduché. Vzal chléb, snědl ho, vypil vodu a šel. My to máme zřejmě náročnější - protože eucharistický chléb je osoba, sám Boží Syn. Nemůžeme si ho jen tak vzít, neboť osobu nemohu vlastnit, nemohu si ji přisvojit. No s osobou mohu vytvořit vztah, který je však smysluplný pouze tehdy, pokud je vzájemným darováním se. Ježíš tuto podmínku splňuje absolutně, dává se bez jakéhokoliv omezení. My to nedokážeme a ani nemůžeme, protože jsme stvořeni jako omezené lidské bytosti a ještě i postižení následky dědičného hříchu. Ale to neznamená, že se o sebedarování - alespoň v nějakém stupni - nemáme usilovat.

V čem takové darování se spočívá? Začíná se křtem, ve kterém se stáváme součástí církve, Kristova tajemného těla, a pokračuje tím, co v těchto textech často vzpomínám: modlitbou, poznáváním Písma a učení církve, slavením svátostí, životem ve Společenství službou v církvi i ve společnosti a vydáváním svědectví. Toto je šest prvků, které žije církev od svých počátků (viz Sk 2, 42 - 47; 4, 32 - 35). Stupeň jejich přežívání určuje zralost či nezralost křesťana.

Eucharistie, živý chléb, je na jedné straně darem, na straně druhé úkolem. Darem, neboť je dána nezištně, zdarma, pro každého, kdo chce. Úkolem, neboť její přijímání vyžaduje život podle Ježíšova příkladu - jestliže se totiž přijímáním Eucharistie přeměňujeme na Ježíše, má být na nás vidět, že žijeme jako Ježíš. Svatý Pavel to píše Efezanům: "Napodobujte Boha jako milované děti" (Ef 5, 1).

Není to těžké. Pokud miluješ Ježíše.

Je to těžké. Pokud to vnímáš jako povinnost a břemeno. Bez lásky k Ježíši.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Fotka od RitaE z Pixabay 

 

Pin It