Čím se odlišuje můj (i tvůj) život od toho, kdo často přijímá eucharistii, od života toho, kdo ji přijímá jen dvakrát ročně nebo vůbec nepřijímá, ačkoli je pokřtěn tak jako ty?

Taková otázka se ve mně vynořila během uvažování nad čteními nedělní liturgie. Nepřímo mě k ní navedl svatý Pavel v listu Efesanům, když vyzývá: „Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné.“ (4, 17). Jaksi mi z toho vyplynulo, že se od okolního světa, který žije pohansky, nemáme lišit ani tak způsobem života (vždyť všichni potřebujeme jíst, pít, pracovat, odpočívat), jako smýšlením, kterým své jednání i mluvení řídíme.


the rosary 1757427 1280


Pavel jako pomůcku na správné rozlišování mluví o starém a novém člověku. Starý se svými klamnými žádostmi žene do zkázy, nový se duchovně obnovuje přeměnou smýšlení.

Které jsou ty klamné žádosti? Mít, mít stále více, stále novější, stále modernější, stále být in a cool. Z jediného důvodu: abych to měl.

Jak se obnovuje smýšlení? Každodenním hledáním cesty svatosti, vyhýbáním se zlu, jeho odmítáním. Ale to nestačí. K tomu je třeba přidat aktivní hledání dobra a jeho činění.

To neznamená, že hluboce věřící člověk nemůže mít nejmodernější věci, využívat nejlepší techniku, jít na vychytanou dovolenou do zahraničí. Může. Ale má je používat na Boží věci. Pokud například jdu na dovolenou, ale jen s klamným smýšlením „já si chci odpočinout“, ale bez ochoty i tam žít jako Kristův svědek, žiji jako pohan v marnosti svého smýšlení.

Pokud si kupuji nové auto se všemi doplňky, ale používám ho zejména na to, abych se jím chlubil (to se dá i bez slov), je to podobně - pohanské. Doplň si situace ze svého okolí, ale nejlépe z vlastního života, když si žil pohansky, ne křesťansky. Upozorňuji tě, že nejde o otázky z nějakého zpytování svědomí.

Právě toto naše staré smýšlení, smýšlení pohanů, patří mezi největší problémy církve. Naučili jsme se chodit do kostela, ráno a večer odříkávat nějakou modlitbu, hodíme něco do košíčku, možná na první pátek jdeme ke zpovědi, ale smýšlíme jako pohané. Pokud se svých sousedů zeptáte, jestli na vás vidí, že patříte Ježíši, co vám asi řeknou?

Je čas na změnu. Stále. Dokud nepřijde Ježíš.

A jednu věc na závěr. V rámci přípravy na návštěvu Svatého otce se již objevilo několik výzev k modlitbě růžence nebo alespoň desátku. Skvělá věc! Ale pouze v tom případě, pokud je to pro nás skutečně modlitba, nikoli odříkání Zdrávasů. Učil tě někdo, jak se modlit růženec? Nemyslím pořadí tajemství či jednotlivých modliteb. Ptám se, zda jsise učil a stále se učíš modlit se růženec srdcem. Uvažovat nad tajemstvími. Tvořit si vlastní dodatky. Říká se, že Jan Pavel II. se modlil i dvacet růženců denně. To mohl jen tak, že to byla modlitba srdcem. A tehdy má smysl. Ne jen odříkávat Zdrávasy, ale skutečně být před Bohem s Pannou Marií a otevřít mu své srdce ...

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Fotka od Anna Sulencka z Pixabay 

Pin It