Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Téměř denně v sobě zápasím s otázkou: Jak co nejlépe využít tento čas omezení? A čtení této neděle mi dávají znovu jasnou odpověď, ačkoli možná ne podle mých představ.

První mi dává prorok Izajáš. Bůh projevuje svou vůli a koná i přes lidi, kteří se mně mohou zdát zcela mimo jeho vlivu. Kýra si Pán povolal jednat "pro mého služebníka Jakuba a pro Izraele, mého vyvoleného" (Iz 45, 4). Podobně kvůli své církvi koná přes „Kýry“ našich dní.


church 1645414 1280


Můžeme namítnout, že „Kýra“ si Pán povolal, aby vysvobodil Izrael ze zajetí, dokud „Kýrové“ našich dní nám omezují vnější náboženské projevy. Myslím si však, že tento rozdíl je nepodstatný. Neboť i při omezeních (i těch, které nás možná ještě čekají), můžeme oslavovat svého Pána. Tak jak nás k tomu vybízí žalmista: "Zpívejte Hospodinu píseň novou ... zvěstujte jeho slávu pohanům ..." (Ž 96, 1a. 3a).

Tím mi žalmista dává zároveň druhou odpověď na mou otázku, jak využít tento čas omezení. Oslavou Pána. Zpěvem nové písně. Klaněním se (v posvátném rouchu, čili s čistým srdcem). Hlásáním: "Pan kraluje!" Toto dělat je opakem toho, s čím se nejednou setkávám u křesťanů v těchto dnech - opakem reptání, reptání, odmítání, zpochybňování... Skutečně si, moji milí křesťané, myslíte, že máme tolik času, že si můžeme dovolit marnit čas takovými hloupostmi? Bůh nás volá k něčemu jinému - k důvěře, k poslušnosti, k hledání jeho tváře, ke sjednocování se s ním ... Nemám čas reptat a rozčilovat se, protože když to dělám, ztrácím čas, který mám věnovat své lásce - milovanému Bohu.

A v evangeliu mi Ježíš dává další odpověď na mou otázku: "Dávejte tedy, co je císařovo, a co je Boží, Bohu" (Mt 22, 21). Císaři dávám denár (například nyní zachováváním nařízení a omezení), Bohu dávám svůj život, své srdce, svou mysl, své jednání. Přitom si však uvědomuji, že když dávám císaři denár svou poslušností, týmž činem dávám Bohu svou lásku a vyjadřuji důvěru, že jsem v jeho rukou.

V textech této neděle vnímám ještě jednu odpověď na svou otázku. Apoštol Pavel píše Soluňanům: "Stále děkujeme Bohu za vás všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách" (1 Sol 1, 2). Ustavičně děkovat Bohu za každého, na koho si při modlitbě vzpomenu. Někdo možná řekne, že vzpomenout si na někoho při modlitbě třeba pokládat za roztržitost. Pavel naopak říká, že je to příležitost k vděčnosti Bohu.

Mám na tento týden kopu práce:

1. vnímat „Kýry“ našich dnů jako projev Boží péče;

2. oslavovat Pána zpěvem nové písně, protože je slavný a kraluje;

3. poslouchat a reptáním neztrácet čas, který mi je dán na to, abych byl více se svým milovaným;

4. ustavičně děkovat za každého člověka, na kterého si vzpomenu.

Myslím, že mám před sebou skvělý týden se svým Pánem.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Foto: Pixabay.com

Pin It