Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Jsem Boží vinicí. Vysázenou při křtu a zvelebovanou svátostmi, modlitbou, Písmem, službou, svědectvím. Začleněnou do velké Pánovy vinice, kterou je celý Boží lid – s ním tvořím a buduji společenství v malém i ve velkém. Mým úkolem ve vinici je přinášet dobré ovoce, mnohonásobnou úrodu a nedovolit, abych darovanou, svěřenou vinici podřídil jinému pánovi.
Jak snadný může být život křesťana, když toto žije! Jasný směr, jasný pán. Tedy Pán.
Co rodí má vinice? Sladké hrozny radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, shovívavostí? Nebo plané plody, trní a bodláčí? Stačí se podívat na tváře lidí okolo sebe, ty mnoho prozradí.
Milovaný Otče, děkuji ti za tvoji vinici, o níž se ve mně staráš. Dáváš mi všechno, co potřebuji pro život, a k tomu zbožnost (viz. 2 Pt 1, 3). Dokonce mi dovoluješ a chceš, abych se aktivně o tvou vinici ve mně staral. Vím, nedělám nic velkého. Jen každé ráno pozvedám ruce k tobě a hledám tvou tvář. Potom pracuji na svěřeném díle. Večer ti zase děkuji, že jsem mohl kráčet po tvých cestách. Nejednou mi během dne připomínáš, že si se mnou, a chceš slyšet mé vyznání lásky: „Miluji tě!“ Vždy mě zaskočí, když mi na to odpovíš: „Také já tě miluji. Ani nevíš jak.“ Těším se, že mi jednou zjevíš celou velikost své lásky...
Když se stane, že se ztratím, zabloudím, odbočím, jemně mě přitahuješ zpět a vedeš k pokání. Jak jsi starostlivý a laskavý, Tatínku! Nenecháváš ve mně růst hřích a zlo. Naopak, ty sám způsobuješ, že stále více myslím „na všechno, co je pravdivé, co je cudné, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je milé a co má dobrou pověst, co je cnostné a chvályhodné“ (Flp 4, 8).
Jsou tvou vinící. Kéž bys měl ve mně vždy zalíbení. Kéž bys nikdy nezboural ohradu, kterou mě chráníš. Kéž bych nikdy nedal tvou vinici cizímu pánovi. Protože jen ty jsi můj Pán!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
