Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

„Ježíš je Pán!“

Dnešní čtení jsou o hrobech. O skutečných v zemi (takových jaký byl Lazarův hrob), ale také o duchovních, o jakých mluví prorok Ezechiel: „Já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z vašich hrobů“ (Ez 37, 12), jak o tom vzdáleně hovoří žalmista: „Z hlubin volám...“ (Ž 130, 1), jak o tom hovoří apoštol Pavel, který vzpomíná oba hroby: duchovní – „kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho“, i tělesný – „ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, oživí také vaše smrtelná těla“ (Řím 8, 8. 11).

Tělesný hrob je něco velmi reálného, viditelného. Duchovní je často záležitostí jen jednoho člověka (přestože prorok Ezechiel hovoří o hrobě celého národa). Kamkoliv se pohne, narazí na stěnu, na omezení, na slabost, na selhání... A to ve tmě, kde není vidět východisko. Zažil jsem to jako mladý člověk. Přitom jsem nevěděl, že jsem v hrobě, myslel jsem si, že jsem jen slabý a nějaké věci v živote, zejména vztahy, nezvládám. No asi před 40 lety jsem si četl přesně ten text, který je dnes v prvním čtení, a můj život se mi najednou ukázal v plné pravdě. Byl jsem v hrobě. Byl jsem v něm potom ještě 25 let. Celý ten čas jsem úpěnlivě žádal, prosil, žadonil o vysvobození, často slovy dnešního 130. žalmu: „Protože u Pána je milosrdenství a hojnost vykoupení.“ Toto čtení spolu s žalmem byli pro mě světlem naděje: „Musí se to jednou stát.“ A stalo se. V roku 2007, těsně před mými padesátinami, v jedenáct v noci v Bratislavě na jednom přechodě pro chodce nad železniční vlečkou. Plakal jsem tam, myslíc si, že jsem opuštěný a pro nikoho nemám cenu. Vtom mi hlas v nitku řekl: „A co když toto je vysvobození?“ A bylo. Hrob v tu noc zmizel, během dalších týdnů jsem dostal nového ducha, ožil jsem (začalo ke mně promlouvat Písmo), za dva roky jsem dostal domov („vlastní zem“) a nyní už jen čekám, že poznám Pána. To všechno Bůh skrze proroka slibuje!

Máme nyní k dispozici skvělý čas. Nemůžeme být na eucharistické hostině, ale můžeme si každý den sednout s Ježíšem a podívat se například na to, jestli nejsme uvěznění v nějakém hrobě. A jak zjistíme, že jsme, dnešní čtení nám dají velkou naději na vysvobození. Začni v takovém případě volat a Pán uslyší tvůj hlas. Bude činit všechno, co je potřebné pro tvou záchranu. „Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna... (Jn 3, 16). Možno vnímáš, že nemáš Kristova Ducha. Možno žiješ tělesně, ne duchovně... Bůh má pro tebe cestu, vysvobození, vzkříšení!

Když zažiješ vysvobození z hrobu, tvoje slavení Velikonoc bude úplně jiné než dosud. Bez ohledu na to, zda se budeš nebo nebudeš moci zúčastnit obřadů Velikonočního třídenní. Protože jen radost z osobního zmrtvýchvstání ti zabezpečí skutečné slavení Velikonoc.

Víš, že už si vstal z mrtvých? Ve křtu! Tak oslavuj Pána...

A ještě verš Písma pro naše dni:

Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. (Ž 40, 17).

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Pin It