Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Víš, proč se dnes světí svíčky? Protože Kristus je světlo světa. Vždy, když si doma zapaluješ svíčku (jakoukoliv, nejen posvěcenou), měl by sis připomenout, že Kristus je také tvým světlem.

O čem je však dnešní svátek? Je výzvou otevřít srdce Pánu, který přichází. „Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.“ (Ž 24, 7. 9). To není jen nějaké žalmistovo přání, to je výzva radikálně změnit život. Ne nadarmo se právě proto dnes slaví Den zasvěceného života. Protože zasvěcení – řeholníci nebo členové sekulárních institutů – jsou ti, kteří jsou nám příkladem v otevření srdce a života Ježíši. Ano, jejich zasvěcení je osobitým povoláním. To však neznamená, že zasvěcení nás ostatních, kteří žijeme v manželství nebo jsme diecézními kněžími, anebo prožíváme povolání zůstat svobodnými ve světe v jiné službě Kristu, že tedy naše zasvěcení je menší a nemůže být stejně radikální.

Zasvěcení dnes obnovují své sliby. Také my, kteří nejsme zasvěcení sliby, dnes můžeme obnovit své rozhodnutí vždy a za každých okolností patřit Ježíši, žít podle Boží vůle. Můžeme na to použít modlitbu papeže Františka, kterou zveřejnil ve své encyklice Evangelii gaudium (č. 3):

„Pane, dal jsem se oklamat; tisíci způsoby jsem utíkal před tvou láskou, ale znovu jsem zde, abych obnovil spojení s tebou. Potřebuji tě. Znovu mě vysvoboď, Pane, přijmi mě ještě jednou do svého zachraňujícího náručí.“

Přijmi Kristovo světlo do svého života, těš se z něj jako Simeon, který se dočkal toho, že uviděl zaslíbenou spásu. A mluv o něm každému jako prorokyně Anna. Tehdy nepostavíš světlo pod nádobu, ale svícen...

Možná máš těžký život. Možná se ti těžko dívá na zlo okolo tebe, ale i v tobě. Ale uneseš všechno, vše zvládneš, když budeš mít srdce upřené na Krista, na Světlo světa.

Nakonec osobní vzpomínka. Byl jsem víckrát na zážitkových duchovních cvičeních, kde jsme tento svátek prožívali se vším, co v něm může být – tedy také s procesím se zapálenými svíčkami. Jak úzkostlivě jsme si chránili plamínek svíce, když zafoukal vítr. Kéž bychom stejně úzkostlivě v sobě chránili i Kristovo světlo. Například tím, že budeme na ohýnek přikládat – četbou Písma. Nebo tím, že nebudeme setrvávat v hříchu – prostředky k tomu jsou dokonalá lítost, svátost smíření, modlitba, almužna...

Už víš, o čem je dnešní svátek? Ne o posvěcené svíci, ale o Kristově světle, které tato svíce připomíná. A která je ve tvém srdci. Doufám.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Pin It