Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Dvě věci bych chtěl vyzdvihnout z dnešních čtení. Tou první je zájem o odstrčené a zanedbávané, druhou je změna smýšlení.

Víš, kde jsou země Zabulon a Neftalí? Pro Židy to bylo periferní území, pohraničí, kde žilo mnoho pohanů, možná více než Židů. Kdesi na konci světa. Proč o tom mluvím? Protože tam šel Ježíš. Tam bylo například Kafarnaum. Teď už jistě víš, kde jsou ty jmenované oblasti.

Proč tam však Ježíš šel, do takového zapadákova? Kvůli lidem. Tam někde žil jeho budoucí apoštol Petr. Tam byl setník, který jim postavil synagógu. Byli tam lidé, kteří potřebovali slyšet radostnou zvěst.

Dnes tě chci vyzvat, aby ses na takové místo přestěhoval. Ne, nemusíš se balit (jsem si jistý, že ani Ježíš se nebalil, vždyť nic neměl). Chci, aby ses k lidem, kteří jsou daleko od Ježíše, přestěhoval svým srdcem. Možná jsou docela blízko, v domě, v němž bydlíš. Možná jsou to tvoji sousedé z jedné či druhé strany. Kolega v práci, spolužák ve škole. Hned teď si udělej seznam tří takových lidí. Máš ho? Tak se hned teď pomodli, aby k nim přišel Ježíš: „Milovaný Ježíši, toužím, aby tě tito tři lidé (řekni jejich jména) poznali, aby zakusili tvoji lásku a přijali tě jako svého Pána a Spasitele. Děkuji, že máš o nich zájem. Prosím, splň tuto moji prosbu.“ A dej se Ježíšovi k dispozici, protože se možná k těm lidem dostane jen tak, že jim ho ve svém srdci a svým slovem či skutky doneseš ty.

A potom nechej své srdce v těch končinách, u lidí, za které jsi se pomodlil a doufám, že ještě často pomodlíš. Kéž by jim zazářilo světlo!

A druhá věc je změna smýšlení. Ježíš k ní dnes vyzývá slovy: „Čiňte pokání!“ Nám se s touto výzvou často spojuje půst či zpověď, možná vážná tvář. Ale tato slova znamenají ve své podstatě něco jiného – změňte smýšlení! Je snadné se jednou za čas vvzpovídat. Jak však často lidé konstatují, že celý život se zpovídají z těch stejných hříchů. Ale pokusili se někdy změnit smýšlení? Tedy nebojovat proti konkrétnímu hříchu, ale změnit svůj postoj vůči Bohu. Postavit Boha do centra svého smýšlení, nenechat ho někde na okraji (v zapadákově), kde Bůh mě jaksi zajímá ráno a večer a v neděli a na velké svátky.

Buď si jistý, že když postavíš Boha do centra svého života, tvoje hříchy, z nichž se zpovídáš celé roky, se možná velmi rychle ztratí. A nahradí je nové, o nichž si předtím ani neslyšel. Uvedu příklad. „Nemodlil jsem se ráno a večer.“ Tento hřích zmizí. Namísto něj se objeví: „Ráno jsem se vůbec neobrátil k Bohu a dal jsem mu najevo, že chci ten den prožít bez něj. Večer jsem s Bohem vůbec nehovořil, protože jsem si myslel, že jsem ten den prožil dobře vlastním úsilím. Na místo Boha jsem postavil sebe.“ Vnímáš ten rozdíl? Prví hovoří o porušení nějakého nepsaného pravidla, druhé o zanedbaní lásky a pýše spoléhání se na sebe... Když se budeš příště připravovat na zpověď, zkus své hříchy vyjádřit vztahově a uvidíš, jak to s tebou zatřese a změní tě to.

Takže dvě věci – zájem o lidi, o jejich věčný život, a změna smýšlení. Neboj se, Bůh je mocný a uskuteční dobré dílo, které v tobě započal (viz Flp 1, 6).

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

 

Pin It