Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Církev nám jako odpověď na dnešní první čtení z Knihy proroka Izaiáše (35, 1 – 6b. 10) nabízí dvě možné odpovědi. Jedna je volaní o pomoc: „Přijď, Pane, přijď a zachraň nás.“ Druhá je radostným jásotem: „Aleluja!“ Jsou to dvě různé reakce na proroctví o tom, jak se bude radovat vyschlá zem, jak zaplesá a rozkvete poušť; jak se otevřou oči slepých a uši hluchých; jak bude skákat chromý a křičet jazyk němého.

Obě reakce vyjadřují to, co je naší víře blízké. Volání o pomoc vypovídá o tom, že příslibu radosti („Věčná radost jim ověnčí hlavy“) věříme, ale ještě čekáme jeho naplnění. Protože když bychom nevěřili, nemělo by smysl ani volání o pomoc. Zpěv Aleluja zase říká, že už to vidíme – ve víře – naplno a prožíváme radost jakoby dopředu, předjímáme ji. Oba postoje jsou správné a myslím, že si je  vybíráme podle toho, co právě prožíváme.

Když se stane nějaká tragédie, jako nedávno výbuch v Prešove či střelba v nemocnici v Ostravě, tak je nám zřejmě bližší volání o pomoc. Když prožijeme něco radostného, bližší je nám volání Aleluja.

Protože jsem však za 50 let obnovené liturgie ještě nikdy nezažil, aby si kantor vybral možnost zpívat Aleluja (skutečně nikdy nemáme žádný důvod k radosti?), tak se mu věnuji alespoň v tomto textu, protože nepředpokladám, že to někdy zažiju.

Volání Aleluja jako responsoriální verš dnes může protkávat slova 146. žalmu, který patří mezi tzv. alelujové žalmy, ty, které začínají nebo končí zpěvem Aleluja. Jsou oslavou Boha, který „učinil podivuhodné věci“ (porov. Ž 98, 1). Pozorně dnes poslouchej a vyber si verš, který  se tě přímo týká. Možná tento: „Hladovým chléb dává.“ Nebo: „Hospodin sehnuté napřimuje.“ Nebo toto: Hospodin „ujímá se sirotka i vdovy“. Nebo Ježíšova slova Janovým učedníkům: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se hlásá evangelium“ (Mt 11, 5).

Ať je to cokoliv, zkus dnes volat a zpívat Aleluja. Jako radostnou odpověď na to, jak se Bůh o teba stará. Zakusíš přitom, jak se ti „posilní oslabená ramena, upevní chvějící se kolena, jak se vzchopíš a přestaneš se bát“ (porov. Iz 35, 3 – 4). Protože Pán přichází!

Skutečně, kdo je tvůj pán? Můj Pán je Ježíš. Těším se, že přichází.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Pin It