Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Když jsem si četl liturgické texty dnešní neděle, vnímal jsem, jak mě oslovují detaily, myšlenky možná vytržené z kontextu, ale přinášeli mi radost a naději. Tak se zkusím o ně podělit.

Modlitba dne obsahuje tuto prosbu: „Bože, nedopusť, aby nám starosti o pozemské věci překáželi jít naproti tvému Synu...“ Některé starosti mohou být překážkou na cestě k věčnosti. Jaké překážky vnímam na své cestě? Nepřipisuji jim větší význam, než skutečne mají? Mám starosti také o nebeské věci?

První čtení mi říká, že jestli chci mít pokoj na zemi, musím se snažit o to, aby každý poznal Boha: „Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu..., neboť zemi naplní poznání Hospodina“ (Iz 11, 9). Je to jasný návod na mír. Všimni si: Bůh nedělá pořádek. Nepoužívá sílu ani silácké řeči. Bůh se dává poznat. A poznání Boha zajišťuje pokoj.

Žalmista volá: „V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj“ (Ž 72, 7). Jeho volání mi logicky připomíná slova proroka. Kde vládne Bůh, kde je Bůh poznaný a milovaný, tam je spravedlnost a pokoj. Všimni si, kdo všechno to bude prožívat: ponížený, chudobný, ubožák. Ale také král či králův syn, pokud spravedlivě vládne...

Pavel v Listě Římanům (15, 4) hovoří o trpělivosti a útěše Písma. A hned v nasledujícím verši píše, že Bůh je Bohem trpělivosti a útěchy. Jestli tedy chci zakoušet obojí, tak skrze poznaní Písma se dostaneme k setkání s Bohem, který mi dá také útěchu a trpělivost.

A Jan Křtitel v evangeliu (Mt 3, 1 – 12) sice nazývá některé slovy „hadí plemeno“, ale ani jim neodepře křest pokání. Říká však, že křest má přinášet přiměřené ovoce. A tím se znovu dostávám k pozemským věcem – ale už ne jako k překážkám, které mi brání jít naproti Kristu, ale jako k příležitostem, kdy mohu konat dobro svým bratřím a sestrám – například odstraňováním překážek, které mi brání pohlédnout vzhůru k Bohu.

Jak to mohu dokázat? Modlitba po svatém přijímání obsahuje tuto prosbu: „Dej, abychom se účastí na této svátosti naučili správně hodnotit pozemské věci...“ Svátostný život mi zabezpečuje jasný pohled a správné rozhodnutí. Bez něho jen tápu ve tmě...

Celé toto moje putování po dnešních textech má však širší rámec. Prorok Izaiáš ho vyjadřuje pro nás nepředstavitelnými obrazy o spolužití zvířat, které jsou v našem světě rozděleny na predátory a na kořist: vlk a baránek, leopard a kůzlátko, lev a telátko, medvědice a kráva. Těším se na den, kdy tento „pokoj zbraní“ nastane. Až přijde Ježíš. Když nastane nové nebe a nová země.

Víš, že to tak už kdysi bylo? V ráji. A znovu bude. Opět v ráji. Protože Ježíš příjde. On je Pán! 

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

 Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

 

Pin It