Americký biskup Robert Barron ve své knize Živé paradoxy píše: „V křesťanské víře je něco nového, znepokojivého a naléhavého. Není to nějaká mdlá spiritualita nebo všeobecná filozofie je to zvěst o něčem úžasném a neslýchaném – konkrétně o tom, že jeden tesař z Nazareta, který o sobě prohlašoval že je Boží Syn, vstal z mrtvých.

Proto bylo svědectví prvních křesťanů tak podmanivé: autoři Nového zákona totiž nepoužívají všeobecné pojmy a abstraktní principy; mluví ke světu o revoluci, zemětřesení, o výjímečném stavu. Ježíš je vzkřišený, a proto je krát. A protože je král, měl by sis ty uspořiadat svůj život tak, aby on byl v jeho středu.“

O tom jsou dnešní čtení. O věčném životě. Ne o nějakém mlhavém, neurčitém, ale úplně jasném - o věčném životě s Ježíšem Kristem. Jsou jen dvě možnosti – budeš s ním věčne žít v radosti anebo věčně běz něj ve zlobě a samotě... Tertium non datur. Třetí možnost neexistuje.

Jak si zabezpečit, že první možnost bude pre mně skutečností? Jako odpověď by se dala napsat celá kniha, ale může být i velmi stručná: vždy a všude být s Ježíšem. Slovy biskupa Barrona: uspořádat si život tak, aby Ježíš byl v jeho středu. Když o to budu usilovat, jednou možná někdo napíše o mne knihu, když bude probíhat proces blahořečí.

Jsem však ohrožen. Právě nyní, když toto píšu, padl mi zrak na láhev minerálky, kterou zde mám, a uviděl jsem na její etiketě informáci o nějaké soutěži. Hned jsem si klikl (uprostřed psaní tohoto textu!) na uvedenou webovou stránku a kdo ví, zda bych po nějaké výhře nezatoužil, kdyby celá soutěž nebyla příliš složitá. A takových ohřožení naší touhy být vždy a všude s Ježíšem je okolo nás mnoho. 

Naštěstí máme také hodně možností tuto touhu být s Ježíšem podpořit. Kříž na stěně nebo u cesty. Krásna žena, která mi připomene krásu Boží (doufám, že se u tohoto příkladu nepohoršíš). „Zbožné“ pozadí na monitoru počítače. Magnetka s nějakým citátem na ledničce. Vždy otevřená Bible na stole v obýváku nebo ložnici... Je třeba mít takových „podpůrných“ bodů hodně, protože hodně je i toho, co nás od Ježíše často nenápadně vzdaluje (jako mě před chvílí na minutu vzdálila zvědavost a možná i touha něco vyhrát).

Pro sebe samého nakonec přidávam slova svatého Pavla: „Bratři, sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který nás miluje a ve své milosti nám dal věčnou útěchu a dobrou naději, ať  potěší vaše srdce a upevní vás v každém dobrém díle a slově“ (2 Sol 2, 16 – 17). Bůh mi při psaní tohoto textu projevil svou lásku (že jsem ho mohl napsat), dal mi útěchu (protože mám z tohoto textu vnitřní radost), naděij (že to má význam pro moji večnost s ním), utvrdil mě (dal mi sílu odolat pokušení jiné touhy).

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Pin It