„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

Když jsem si v pondělí četl liturgické texty této neděle, zarazilo mě spojení Mojžíšova vyprávění o tom, jak chtěl Bůh zničit svůj národ, s podobenstvími o milosrdenství a záchraně. 

Jistě, první souvislost je jasná – Mojžíš své vyprávění končí větou: „Hospodin se nad nimi slitoval a ne-dopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu“ (Ex 32, 14). Přesně tak, jak se otec v Ježíšově podobenství slitoval nad mladším synem.

Když se podíváme na první čtení z jiného úhlu pohledu, tak v něm vidíme rozhněvaného Boha, který chce zničit svůj lid. Dokonce říká, že to není jeho lid. Mojžíšovi říká: „Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země...“ (Ex 32, 7). Je to zvláštní, ale vidíme úplně jiného Boha, než jak jej známe z jiných biblických textů. Jak je to možné?

Myslím si, že to souvisí s tím, jak Židé postupně poznávali svého Boha – Stvořitele, Pána, Spasitele. Vyjadřovali se o něm podobně jako o bozích národů, s kterými a mezi kterými žili. Jejich bohové se  hněvali, zuřili, vedli války, nenáviděli... Tak se také Židé podobně vyjadřovali o svém Bohu. S jedním rozdílem – postupně vnímali, že když mluví o rozhněvaném Bohu, tak je to jakýsi jiný hněv než hněv lidí či bezmocných bůžků. Že je to hněv, který souvisí s láskou k nim. Když máš pročteno celé Písmo, tak jistě dokážeš uvést příklady, kdy Židé viděli Boha jako laskavého Otce...

Možná jsem to zamotal, ale chci tím vším říct, že také pro nás je důležité, abychom rostli v poznání Boha. Jestli byl pro nás kdysi v dětství dědouškem s bílými vousy, potom možná Stvořitelem a Soudcem, tak ať se mám postupně stane laskavým Otcem, plným milosrdenství, Otcem s otevřenou náručí.

Jak růst v poznaní Boha? Tak, jak rosteme v poznání konkrétních lidí. Musíme s Bohem trávit čas. Poznávat jej skrze Písmo svaté, v liturgii, při osobní modlitbě. A také při setkáních s lidmi, kteří Boha znají lépe než my.

Milosrdenství otce z dnešního evangelia muselo být pro Ježíšovi posluchače udivující, pro někoho možná i pohoršující. Ale právě k takovému poznání Boha se potřebujeme dopracovat. Aby lidé okolo nás z našeho jednání zakusili, jaký je náš Bůh, a zatoužili být s ním...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: Pavel Siuda

Pin It