Místek – Několik desítek řeholnic a řeholníků působících v naší diecézi dorazilo v sobotu 2. února do Místku, aby společně oslavilo Den zasvěceného života. Spolu s nimi oslavili tento den oba ostravsko-opavští biskupové.

Dcery Božské Lásky vedle boromejek, alžbětánky vedle alžbětinek, sestry Matky Terezy vedle redemptoristů, ti zase vedle paulínů atd. To mohl pozorovat návštěvník místeckého kostela sv. Jana a Pavla, jenž v sobotu 2. února zavítal na mši sv., jíž se účastnili řeholníci a řeholnice, ale i členové sekulárních institutů a jiných forem zasvěceného života působící v ostravsko-opavské diecézi, jichž sem dorazila bezmála stovka.

Přijeli poděkovat za dar povolání a všem jim za jejich úsilí poděkoval v závěru své promluvy biskup František Václav Lobkowicz. Předtím se zamýšlel nad posláním zasvěcených osob: „Našim posláním, především osob zasvěceného života, je hlásat euangelion, radostnou zprávu, přinášet naději, rozdávat radost a štěstí, povzbuzovat ve víře, ukazovat, jak je to úžasné, když věřím.“

Neopomněl přitom podotknout, že víra se projevuje láskou: „Uvěřili jsme v Krista a také ho milujeme. To patří ke křesťanskému života – křesťan je člověk, který umí milovat svého Pána, který miluje Ježíše Krista, který vnímá velikost nazaretské dívenky Panny Marie, když říká své ,ano‘. I my jsme řekli kdysi Pánu své ,ano‘, tím jsme přijali Krista do svého života a teď ho rozdávejme dál.“

A to vzdor různým protivenstvím, které se na ty, co jsou Kristovi, valí ze všech stran v podobě výsměchu, odsuzování či nenávisti, dodal otec biskup vzápětí s tím, že odpovědí na to vše má být odpuštění a také modlitba, které jsou projevem lásky k bližnímu. Třeba i modlitba za milost šťastné smrti, jak ukázal na jednom příkladu ze své kněžské praxe, kdy zaopatřil na smrtelném lůžku umírajícího, který se na poslední chvíli obrátil. Za příklad uvedl i sv. Terezii z Lisieux: „Terezčino ,miluji‘ bylo krásnou vstupenkou této řeholnice do Božího království.“

Na závěr se otec biskup vrátil i ke smyslu této děkovné pouti zasvěcených osob, když zmínil nutnost Bohu děkovat: „Umět poděkovat za vše, co dostáváme, třeba za toto setkání. I řeholní povolání je darem, který nás činí šťastnými. Ukazujeme svým životem i svému okolí, co to znamená být Božím dítětem a zasvěcenou osobou,“ vrátil se k jedné ze svých prvních myšlenek promluvy týkající se svědectví víry ve světě a jejího předávání dál.

Součástí sobotního setkání bylo i jedno loučení – v létě opustí naši diecézi komunita salesiánek z Ostravy-Zábřehu. Už teď jim však otec biskup poděkoval za neocenitelnou práci, které zde vykonaly, ony jemu pak za vstřícnost a podporu, které se zde těšily. Příští setkání, v r. 2020 v opavském Marianu, tak proběhne už bez nich.

Libor Rösner

Foto: Pavel Zuchnický

 

Pin It