„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

Dnešní evangelium je jakoby neúplné, jakoby Lukáš při popisování události v Nazaretě opomenul něco, co potom vyvolává otázky: Proč Ježíš „politicky nekorektně“ (přímo do očí, bez ohledu na následky, s vědomím, že se mnohých dotkne) řekl svým rodákům, že nemají v úctě proroka? A proč uvádí jako příklad Eliáše a Elizea a jejich působení mezi pohany? Co si má z toho dnešní člověk poskládat?

Neznám jasné odpovědi na tyto otázky, ale zkouším si pomoct prvním čtením o povolání proroka Jeremiáše a žalmem. Bůh Jeremiášovi slibuje pomoc, ochranu, oporu při hlásání Božích poselství. Žalm zase vyjadřuje prosbu o tuto pomoc a zároveň ochotu nepřestat zvěstovat Hospodinovy podivuhodné činy. Z toho mi plyne v souvislosti s evangeliem několik poznatků:

1. Bůh je věrný a chrání své proroky. Ježíš nezahynul, když ho chtěli jeho rodáci zabít.

2. Prorok – v tomto případě Ježíš – je věrný v hlásání Božího poselství, poněvadž ví, že je to jeho úkolem a povinností. A to i v případě, že to poselství vyvolá bouřku nevůle a v Ježíšově případě dokonce i pokus o zabití.

3. Bůh nepěstuje „politickou korektnost“. Nazývá věci a situaci pravými jmény, odhaluje hříšné smýšlení a usvědčuje ze selhání. No nikdy to nedělá samoúčelně, ale i Nazareťanům prostřednictvím Ježíše říkal (ačkoli to svatopisec doslovně neuvádí), že mají možnost změnit své smýšlení. Po Ježíšově proslovu měli šanci být první, kdo „přivítají proroka ve svém domově“ (Lk 4,24).

4. Bůh dává přednost. Pohanům. Velmi mu záleží na tom, aby ztracení byly nalezení. A tak pro jejich záchranu používá i mimořádných prostředků – jako bylo jídlo pro vdovu a jejího syna v Sareptě či uzdravení Námana.

Mám z toho pro sebe tři závěry.

Jestliže se do celé situace vložím jako muž Boží, jako člověk, který má v církvi své poslání, tak si musím denně připomínat, že Bůh je se mnou, vede mě i doprovází. Nemusím se bát. Z toho také plyne, že se nemusím obávat říkat / dělat i těžké věci, protože pokud se budeme pouze „okuřovat“, nijak nebudeme růst.

Jestliže se na to podívám jako někdo ze zástupu v nazaretské synagoze, musím denně prosit, abych byl s to slyšet Boží slovo tak, aby mi měnilo život, aby i „politicky nekorektní“ slova ve mně nevzbuzovala hněv, ale probouzela ochotu měnit smýšlení a jednání.

A nakonec potřebuji neustále dávat pozor, jak se dívám na lidi, kteří nemilují Ježíše. Vždyť jim Bůh projevuje zvláštní lásku. Mám mu být podobný a dělat vše pro to, aby Ježíšovu lásku zakusili a opláceli.

Víš, co mě na tom nejvíce povzbuzuje? Že vlastně mám jenom jeden úkol – držet se Ježíše. Potom jde všechno jako po másle, třebaže s utrpením. Pokud se ho nedržím, tak jsou to všechno nesplnitelné úlohy a cíle.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It