Zverina1Ostrava – Pětadvacet let uplyne v úterý 18. 8. od smrti kněze, teologa, politického vězně a disidenta ThDr. Josefa Zvěřiny. Biskup František Václav Lobkowicz bude za něj sloužit v den výročí jeho náhlé smrti sloužit od 18.00 hodin mši svatou v kostele sv. Václava v Ostravě.

Teolog Josef Zvěřina se narodil 3. 5. 1913 v obci Střítež u Třebíče. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Vídně, kde otec pracoval jako strojní zámečník. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči (1932) studoval filozofii a teologii na Lateránské univerzitě v Římě (1932–37); r. 1937 byl v Římě vysvěcen na kněze a v následujících letech (1938–42) působil v duchovní správě (Falknov, Pyšely, Plzeň, Praha – kostel sv. Mikuláše na Malé Straně).

Zverina Josef 01V době 2. světové války byl za své protinacistické postoje 13 měsíců internován v Zásmukách (1942–43), v letech 1945–50 působil jako asistent profesora křesťanské archeologie Josefa Cibulky na KTF UK (hlásil se též k odkazu profesorky archeologie Růženy Vackové), 1946–47 studoval dějiny umění na univerzitě v Paříži; 1948 byl na UK promován doktorem teologie. Léta 1950–52 strávil na vojně u PTP, roku 1952 byl odsouzen za údajnou velezradu a vyzvědačství na 22 let vězení (ve skutečnosti za pastoraci mezi studenty a inteligencí), propuštěn byl v r. 1965.

Poté vystřídal řadu dělnických profesí (topič, prodavač, skladištní dělník, kustod depozitáře Národní galerie v Praze). Založil a v letech 1968–70 řídil teologický časopis Via, z jeho podnětu začal probíhat přednáškový cyklus pro laiky Živá teologie. V roce 1969 nastoupil jako asistent na KTF v Litoměřicích, kde se habilitoval; 1970–74 působil v duchovní správě v Praskolesích, v roce 1974 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a jejím aktivním spolupracovníkem (od počátku 70. let neúnavně hájil náboženskou svobodu, přednášel teologii v tajných kurzech pro laiky i kněze), poradcem kardinála Františka Tomáška, členem redakční rady samizdatových Lidových novin.

V roce 1988 mu byl udělen četný doktorát teologie na univerzitě v Tübingen. Po listopadu 1989 byl jmenován čestným děkanem KTF UK, 1990 pověřen řízením dálkového studia teologie pro laiky a zvolen prvním prezidentem Křesťanské akademie. Byl výraznou osobností ekumenického smýšlení, s velkou morální a intelektuální autoritou; jeho schopností se chystalo využít i Kuratorium Evropské společnosti pro katolickou teologii. Zemřel náhle v 18. srpna 1990 při koupání v moři u města Netunno v Itálii. Pochován je mezi voršilkami na vyšehradském hřbitově. Za své zásluhy byl r. 1991 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka in memoriam.

Pin It