Někomu možná téma: Pět jazyků lásky v rodině i jinde, aneb "...má mě rád, nemá mě rád...? mohlo znít i nepatřičně pro seniorský věk, ještě k tomu na svátek svatého Valentýna, kdy se na nás valí růžová a červená srdíčka, květiny, sladkosti...

Přednáška nás však zavedla do tématu mnohem hlouběji. Až na dno našich potřeb, přání, prožívání. Každý jsme se narodili a vyrostli s nějakou intenzivnější potřebou. Tím, jak vnímáme, že druhým na nás záleží. Pro někoho to jsou slova ujištění. Potřebuje slyšet, že je pro své okolí důležitý, že je přínosem. Že jeho práce má smysl, že je potřebný. Po někom tato slova stečou, jako voda a vůbec mu nedají najevo, že má pro nás hodnotu. Naopak, když mu s něčím pomůžeme, něco za něho uděláme, nakoupíme, zařídíme, vnímá, že nám na něm záleží - skutky služby k němu jasně mluví. Někdo tyto projevy vůbec nevnímá. Zato, když si na něho vzpomeneme s nějakou drobností, stačí třeba čokoláda, sedmikráska z parku, drobný suvenýr, malý dárek, potěšili jsme ho velice a dali mu najevo, že je pro nás cenný. Někdo jiný je zase citlivý na dotek. Když se ho dotkneme na ramenou, na ruce, pohladíme ho, obejmeme – dáváme mu tím najevo, že nám na něm záleží. Jeho jazyk lásky je fyzický kontakt. Někteří z nás potřebují čas na popovídání, na naslouchání bez koukání na hodinky, bez spěchu, prostě být s druhými. Potřebují naši pozornost.Všichni potřebujeme cítit, že druhým na nás záleží, že jsme cenní, bez ohledu na věk, pohlaví, či životní situaci, ve které se nacházíme. A k poznání, jak to potřebuji já a jak to potřebují mí blízcí, nás během poutavé přednášky dovedla Bc. Marcela Řezníčková z Centra pro rodinný život Olomouc. Bylo to opravdu intenzívní a inspirující dopoledne. Děkujeme.


 

Pin It