Diecéze – Myšáci Tonda a Jonda, s kterými se rodiny mohly seznamovat během letní hry Otevřených chrámů, opět vyrážejí. Tentokrát k zajímavým betlémům. V pohádkovém příběhu se myšáci vrací ve vzpomínkách k prázdninovým zážitkům a povídají si o významu Vánoc. Na sociálních sítí Otevřených chrámů a Diecéze ostravsko-opavské najdete postupně několik tipů na návštěvu zajímavého betlému a jeho okolí. Přečtěte si pohádku a na jejím konci se dozvíte, kam vyráží jako první.
„Už je to měsíc, co jsme doputovali,“ zahlásil myšák Tonda.
Nožky mu visely z kostelního kůru v Sedlištích dolů, kýval s nimi, v pacce žmoulal kus sýru, druhou hladil knihu, neboť je to myšák intelektuál. Ticho. „Stejně jsem rád, že jsi se mnou zůstal, není mi tak smutno,“ pokračoval, aby přinutil kamaráda k řeči. Ticho. „Ty nejsi rád?“ zeptal se po chvíli opatrně. Pozoroval, že jeho parťák myšák Jonda, se kterým se skamarádil v létě a se kterým se rozhodli, že si projdou dřevěné kostely v okolí, je poslední dobou zamlklý. Chápal to, kolotočářská myš – a to Jonda byl – je zvyklá stále někam jezdit a zažívat dobrodružství. Když ukončili svou pouť, vrátili se do kostela v Sedlištích, kde Tonda bydlel, a odpočívali. Čas podzimu jim ubíhal vzpomínáním. Myšáci totiž na svou výpravu nešli sami, ale následovaly je děti, které putovaly za nimi. Nikdy se jim neukázali a ještě teď se usmívali, když si vzpomněli, jak je málem Daník načapal v kostele v Gutech. „Pamatuješ na Kateřinku, jak nechala šátek na Bílé, vrátila se pro něj a začala nás tichounce přivolávat?“ „Nejraději bych jí vlezl do dlaně a nechal se pohladit“. „A co to množství dětí na Prašivé, když začaly prázdniny, to byl hukot…“ Tak nějak se bavili celý podzim, masírovali si navzájem nožky, protože přeci jenom to byla štreka – obešli totiž osm kostelů (Petrovice u Karviné, Třinec-Guty, Sedliště, Hájek, Kunčice pod Ondřejníkem, Prašivá, Staré Hamry – Gruň, Bílá), hledali něco dobrého k jídlu, sledovali lidi na mši a pana faráře, který se tam chodil modlit. Jenomže když se dostatečně zotavíte a další léto je daleko, mohla by přijít nuda. Na nudu nebyl Jonda stavěný, a tak byl čím dál smutnější. Tonda byl v pohodě, byl zvyklý, že se až tak nic neděje, rád si někde v koutku četl a i v těchto dnech si hledal další zajímavosti o místech, která navštívili. Vydržel by s tím klidně až do jara. Dobře ale věděl, že Jonda na klidné dny není. Pokud tedy chce, aby i Jondovi bylo dobře, musí něco vymyslet. Kde je vůle, tam je řešení, a často přijde, odkud to nečekáme.
Po dlouhé době mlčení se ze strany, kde seděl právě Jonda, ozvalo: „Hele, co to je betlém?“ „Betlém? Jak jsi přišel na betlém?“ „Slyšel jsem jednu paní, co tam vpředu zpívá, že se těší, až se bude stavět betlém.“ Tondovi poskočilo srdce radostí a byl ve svém živlu. „Tááákže betlém? Ehm,“ začal si odkašlávat a hned mudroval. Pamatujete, že to byl vzdělaný myšák, co rád své vědomosti dával dál, že? „Myslíš město Betlém v Izraeli? Tak tu už je postavené, ale paní zřejmě myslela betlém, co se staví v kostelích nebo doma.“ To Jondu zaujalo. „Co se staví v kostelích nebo doma? Vždyť tady je také už všechno postavené,“ rozmáchl se po chrámu. Rázem ale ožil. „Počkej, uvařím čaj z lípy, co jsme nasbírali za kostelem, zachumláme se a budeš mi vyprávět.“
Tonda byl také ve svém živlu a v hlavě si střádal, co všechno o betlémech ví. Kamarádi našli další společný zájem. Lipový čaj voněl, deky hřály, Tonda vyprávěl a v hlavách myšáků se pomalu rodil další plán!
Betlém – začátek velkého příběhu
„Jak jsi již pochopil, každá mše je vlastně oslava toho, že nás má Bůh rád, protože poslal na svět svého jediného Syna Ježíše Krista,“ začal od lesa Tonda. Jonda kýval a zajímalo ho, jak to souvisí s betlémem. „On se tady nezjevil z ničeho nic, ale narodil se Marii,“ pokračoval Tonda. „A právě to narození si připomínáme v betlému. Vidíš ty jesličky?,“ ukazoval Jondovi obrázek v knize a pokračoval: „Tam leží malý Ježíšek. Vedle něj stojí jeho maminka Maria a tatínek Josef. Jsou tam i pastýři a zvířátka, protože Ježíš se narodil ve chlévě – úplně obyčejně, beze zlata a bohatství.“
Jonda se zadíval na figurky. „Tak betlém je vlastně začátek toho velkého příběhu, který na mši slavíme?“ „Přesně tak,“ usmál se Tonda. „Betlém nám ukazuje, že Bůh přišel mezi lidi jako malé dítě. A mše je oslava toho, že tu s námi zůstal a má nás rád.“ Jonda se usmál, pochopil: „Tak to je krásné. Betlém je jako první kapitola pohádky o Ježíši – a mše je připomínka celé knihy.“
„Víš, proč se tomu říká betlém?“ pokračoval Tonda. Jonda zavrtěl hlavou. „Protože Ježíš se narodil ve městě Betlém. A první betlém – takový, jak ho známe – postavil svatý František z Assisi před více než 800 lety. Chtěl lidem ukázat, jak to tehdy vypadalo, tak připravil chlév, jesličky, přivedl osla a vola. Od té doby si lidé staví betlémy doma i v kostelech.“ Jonda si dál prohlížel obrázek. „A kdo je tohle?“ ukázal na tři krásně oblečené postavy. „Tři mudrci, co přišli od východu. Když se Ježíš narodil, na obloze se objevila jasná hvězda. Ukázala cestu třem mudrcům – říkáme jim tři králové. Putovali z dalekých zemí, aby se mu poklonili a přinesli dary: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato pro krále, kadidlo pro Boha a myrhu jako znamení, že Ježíš bude trpět za lidi.“
Staňte se i vy mudrci a vyrazte za betlémy
Podívali se na sebe a zablikalo jim v očích. „Co kdybychom byli jako tři mudrci?“ vyhrkli téměř současně. „Teda dva mudrci,“ začali se smát. Právě se zrodil plán, jak prožít adventní dobu a vánoční čas. Myšáci budou putovat za zajímavými betlémy diecézi.
Jako první se vydali do Ostravy-Heřmanic. Našli tam v altánku u kostela velký vyřezávaný betlém. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že hned vedle je také Farní zahrada sv. Marka, kde si mohou hrát děti. Nejvíc se jim líbila skluzavka, a když si dostatečně vyhráli, šli se podívat do opravené hřbitovní kaple na expozici věnované historii Heřmanic a společných dějin Česka a Slovenska.
Sledujte naše sociální sítě DOO, OCH, průběžně tam najdete tipy na návštěvy zajímavých betlémů a jejich okolí.
Myšáci se kromě Ostravy-Heřmanic podívají také například do ostravské katedrály, Nového Jičína, konkrétně Španělské kaple, kde jsou pohyblivé betlémy a třeba i do Bruntálu.
Snímek: Adéla Pánek Hudečková / Člověk a Víra