Praha – V úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno Pán života povolal na věčnost ve věku 82 let kardinála Dominika Duku, OP, emeritního pražského arcibiskupa. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
Na zprávu o úmrtí pana kardinála reaguje také ostravsko-opavský biskup Martin David:
Děkuji Bohu v modlitbě za dar života zesnulého pana kardinála Dominika Duky, OP. Děkuji za jeho pevnou víru, neúnavnou službu církvi a vlasti a za jeho svědectví odvahy v těžkých dobách. Prosím Pána, ať mu dá odměnu věrného služebníka v nebeském domově.
Život a služba
Dominik Jaroslav Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové v rodině vojáka z povolání, který se během druhé světové války zapojil do zahraničního odboje a bojoval v československé armádě ve Velké Británii. Po válce byl pro svou službu na západní frontě vězněn, což poznamenalo i životní dráhu jeho syna.
Vyrůstal v Hradci Králové, kde v roce 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla. Kvůli kádrovým překážkám mu nebylo umožněno pokračovat ve studiu, a tak pracoval jako strojní zámečník v hradecké továrně ZVÚ. Po základní vojenské službě (1962–1964) byl v roce 1965 přijat ke studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
Dne 5. ledna 1968 tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů – dominikánů, tehdy v Československu zakázaného – a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen 22. června 1970 z rukou kardinála Štěpána Trochty. Působil v duchovní správě v pohraničí, v Chlumu svaté Maří, Jáchymově a Nových Mitrovicích.
V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby a musel nastoupit do civilního zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni. Tajně však pokračoval v pastoraci a formaci mladých dominikánů, organizoval skrytá teologická studia a udržoval spojení s dominikány v zahraničí.
Za tuto činnost byl v roce 1981 zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“. Patnáct měsíců strávil ve věznici Plzeň-Bory. Ve vězení se modlil se spoluvězni a povzbuzoval je ve víře.
Po propuštění se znovu zapojil do činnosti řádu a v roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie, kterou vedl až do roku 1998. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu dominikánského života v Československu a později i v České republice. Působil jako předseda Konference vyšších řeholních představených, viceprezident Unie evropských KVŘP a vyučoval biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Byl rovněž členem Akreditační komise vlády ČR a aktivně se zapojoval do veřejné debaty o úloze křesťanství v moderní společnosti.
Episkopát a kardinálské jmenování
Dne 6. června 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem královéhradeckým a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Navázal na dílo svého předchůdce Karla Otčenáška, rozvíjel vzdělávání a pastoraci, založil Diecézní teologický institut, církevní gymnázium ve Skutči a obnovil biskupské knihovny. Inicioval také druhý Diecézní eucharistický kongres a podporoval novou pastorační strukturu diecéze.
Papež Benedikt XVI. ho 13. února 2010 jmenoval 36. arcibiskupem pražským. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 a v roce 2012 jej papež povýšil do kardinálského sboru. Stal se kardinálem-knězem titulárního kostela Santi Marcellino e Pietro v Římě.
Jako předseda České biskupské konference (2010–2020) sehrál klíčovou roli při církevních restitucích a ve veřejném dialogu o postavení církve ve společnosti. Patřil k osobnostem, které spojovaly pevnou víru s občanskou odvahou a otevřeností vůči kultuře i vědě.
Foto: Roman Albrecht / Člověk a Víra