Diecéze – Když se řekne „společenství“, vybavíme si nejspíše malou skupinku, která se pravidelně setkává k modlitbě a sdílení. Společenství Eucharistická hodina ale běžné prostorové hranice překračuje. Obepíná celou diecézi a připojit se k němu můžete ve svém kostele, doma a zejména v nitru.
Členy Eucharistické hodiny spojuje závazek k adoraci a dobrovolné službě v církvi (nemocným, farnosti, rodině) – obojí alespoň půl hodiny týdně. Kromě duchovního společenství a vzájemné modlitby za sebe navzájem se Eucharistická hodina schází jednou ročně na pouti v ostravském kostele sv. Václava. Tentokrát to bude v sobotu 14. června od 15 hodin. Program začíná mší svatou s biskupem Martinem, navazuje přednáška, čas sdílení a eucharistická adorace. Přijít mohou i noví zájemci o členství, ke kterému se dá přihlásit u paní Dany Szajterové na biskupství (dszajterova@doo.cz).
Co v praxi znamená přidat se k Eucharistické hodině?
Lenka Bakalová ze Studénky si díky členství připomíná, „že Bůh je tady s námi – v konkrétním čase a na konkrétním místě“. Zpočátku měla obavy, jestli bude mít každý týden možnost připojit se k eucharistické adoraci.
„Časem jsem si ale začala uvědomovat, že poklonit se Bohu před svatostánkem mohu vlastně všude. V praxi to vypadá tak, že se před spaním modlím s myšlenkou na to, že Ježíš přebývá v našem kostele, a mohu pokleknout nebo se poklonit. Stalo se zvykem, který mě v přemíře povinností zklidní a upokojí, že když jedu večer autem domů, tak zastavím na parkovišti před kostelem a myslím na Ježíše, jen tak sedím a dívám se na Něho,“ dává tip ze svého života, ke kterému patří také adorace s farním společenstvím.
Do něj patří také další členka Eucharistické hodiny – Marie Dostálová. „Ráda se nadchnu pro různé aktivity a pak nestíhám plnit závazky spojené se členstvím. Ale v poslední době se malými krůčky snažím o vytrvalost a také se spojovat s dalšími členy. Čas strávený před svatostánkem je pro mě časem úlevy a odpočinku, čerpání nových sil i vděčnosti.“
Tichý kontakt s Něhou a Dobrotou
Pro Lenku Bakalovou je čas s Pánem lékem proti vlastní sebestřednosti. „Přebývat v tichosti, bez nároků a vlastních komentářů před Kristem ve svatostánku. Nic neříkat, jen být a nechat Krista, ať koná, to je pro mě obrovským darem,“ sdílí se s tím, že si díky adoraci snaží více uvědomovat Kristovu konkrétní, fyzickou přítomnost uprostřed církve. „I když nevidím hned ovoce, myslím si, že díky těmto chvílím naslouchání Bůh proměňuje svět, vztahy, kterými žiji, i mé srdce,“ přemítá.
Jáhen Pavel Ramík z Bašky se snaží být v duchovním kontaktu s Kristem v Nejsvětější Svátosti aspoň pár minut denně – bez ohledu na to, kde je a co dělá. Delší a osobní setrvání v adoraci prožívá například o prvních pátcích:
„Nechápu to jako závazek. Je přece radost být s někým, kdo vás miluje. Zamilovaní si také nedávají »závazek« být spolu. Chtějí spolu trávit čas pořád!“ (Pavel Ramík)
Chvíle strávené před Nejsvětější Svátostí přirovnává k „tichému kontaktu s Dobrotou, s Něhou, která se vás dotýká a oblažuje nitro člověka“. A dodává závěrem: „Není nezbytně nutné být členem Eucharistické hodiny. Je nezbytně nutné být ve spojení s Bohem – a to je hlavní důvod, proč bych členství v tomto společenství doporučil úplně každému.“
Snímek: Milan Motyka / Člověk a Víra
Popiska: Za členy společenství Eucharistická hodina slouží někdo z kněží diecéze jednu mši svatou v měsíci.
