Ostrava – Katedrála Božského Spasitele v sobotu 1. února hostila Jubilejní pouť řeholníků. Ti zamířili na Den zasvěceného života tentokrát do Ostravy.
Slavnost začala v kostele sv. Václava, odkud řeholníci, řeholnice a zasvěcené panny vyšli průvodem vyšli s rozžatými svícemi do katedrály. Kolemjdoucí mohli v procesí vidět pestrost řeholních kongregací, které v diecézi působí. Tato zkušenosti povzbuzuje i jednotlivé řeholníky. „Je to pro mě rodinné setkání. Je zajímavé vidět, kde všude řeholníci a řeholnice v diecézi působí,“ sdílel se redemptorista z frýdecké komunity P. Peter Slobodník, CSsR.
Vzít Krista do náručí a dotknout se Naděje
V katedrále při mši svaté řeholníci obnovili své závazky a modlili se za dar nové naděje a síly do svých povolání. Biskup Martin se v promluvě zamyslel nad postavou Simeona, který vzal malého Ježíše do náručí a velebil Boha.
„Simeon mohl nejenom vidět, ale dostalo se mu také privilegia obejmout vytouženou Naději. To ho přivedlo k radostnému chvalozpěvu naplněné naděje – tak bychom mohli označit Simeonovo kantikum, které je nám tak dobře známé. Je to zpěv věřícího člověka, který na sklonku svých dnů může prohlásit: Je to pravda, Spes non confudit – naděje v Boha nikdy neklame (srov. Řím 5,5).“
Biskup podotkl, že každý den je příležitostí vzít Krista do náručí. „Život má být nejen chvalozpěvem naděje nejen v chvílích modlitby,“ dodal a citoval z buly Spes non confundit papeže Františka: „Péče o ty, kteří se nacházejí v těžkých životných situacích, je zpěvem naděje“ (Spes non confundit 11).
„To je přece něco, co při naplňování svého charismatu děláte. Péče o lidi na okraji společnosti, lidi bez domova. Péče o lidi v domovech pro seniory, ale také péče například o mladé lidi, kteří obtížně hledají smysl svého života – to všechno je, milé sestry a bratři, váš chvalozpěv naděje, který tento svět potřebuje slyšet,“ poděkoval biskup řeholníkům, řeholnicím a zasvěceným pannám za jejich službu v diecézi.
Program po obědě s přednáškou P. Vítězslava Řehulky o Jubilejním roce se také dotýkal naděje. O tom, jak prožívají Jubilejní rok, se řeholníci sdíleli také v anketě pro diecézní média.
Putujeme všedním životem
Pro řeholnice ze Společnosti sester Ježíšových z Českého Těšína je cenné, že žijí v blízkosti Jubilejního chrámu, do kterého pravidelně přicházejí. Sestru alžbětánku Kláru Dercz, CSSE, těší heslo „poutníci naděje“: „Mám ráda poutě. Na konci dubna chci putovat z Bielska do Krakova do svatyně Božího milosrdenství. Putujeme ale i jinak všedním životem – s přijetím a pochopením a nadějí pro všechny, které potkáváme.“
Téma naděje je blízké také P. Dominiku Partykovi, OSPPE, z komunity paulínů v Ostravě-Přívozu. „Jubilejní rok nám dává novou sílu v čase, kdy jsou ve světě války a těžkosti. Téma naděje je pro nás řeholníky potřebné, protože nám pomáhá podívat se znova na dar povolání,“ podotýká kněz, kterému se Svatý rok protíná s jubileem přítomnosti jeho řádu v Ostravě.
Podobný souběh jubileí prožívá i sestra Markéta Hluchníková, FDC, z kongregace Dcer Božské Lásky. „Naše kongregace je zasvěcena Božskému Srdci a prožíváme tedy i Jubileum sv. Markéty Marie Alacoque. V březnu obě jubilea oslavíme v Římě, kam s některými sestrami putujeme. Čeká nás tam také generální kapitula.“
Přehled všech řeholních řádů a kongregací působících v diecézi naleznete ZDE.
Foto: Pavel Zuchnický