Křížová/Hošťálkovy – Vesnice na Krnovsku má nové místo k modlitbě i ztišení. Příběh kříže z Křížové svědčí o minulosti i přítomnosti jedné obce. Nechybělo přitom mnoho a kříž by zůstal nenávratně zničen demoliční četou v 80. letech.
Kříž žehnal P. Vítězslav Řehulka. Foto: Aleš Repka / Člověk a Víra
Na horním konci Křížové čeká na poutníky, turisty i místní nové duchovní zátiší. Jednoduchý kříž s prostým nápisem a upraveným okolím tam v pátek 14. července požehnal P. Vítězslav Řehulka. Na podstavci kříže září novotou úryvek z Žalmu 133: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bydlí bratři svorně.“ Osudy bratří a sester, kteří toto sudetské údolí obývali v minulosti, a jejich soudobé následovníky má kříž také připomínat.
Projekt záchrany historického kříže totiž spojuje několik generací z blízkých Starých Purkartic a okolí. Právě tam totiž kříž původně stával na místním hřbitově, který ale kvůli komunistickým experimentům v zemědělství zanikl. „Kostel ve Starých Purkarticích sloužil místnímu státnímu statku jako skladiště hnojiv. Budova byla ve špatném stavu a dovnitř zatékalo. Stavba se v roce 1986 zřítila,“ začíná vyprávět Jana Kašpárková z Křížové příběh zániku a nového začátku. Na místo tehdy přijely bagry, které začaly trosky a blízký hřbitov srovnávat se zemí. „V tu chvíli se ale objevil pan Siegfried Jauernig, který bydlel nedaleko. Přesvědčil bagristy, aby s demolicí ještě počkali, a hlavní hřbitovní kříž si svépomocí naložil na vozík a odtáhl na svou zahradu. Nevěděl ale, co s ním, a tak jej nechal na zahradě,“ zmiňuje paní Kašpárková hlavního hrdinu, který krucifix uchránil od devastace. Sám ale následně nakrátko emigroval do Německa a na kříž se úplně zapomnělo. Na zahradě zarůstal do rumiště. Když nemovitost ve Starých Purkarticích před časem od pana Jauerniga kupoval jeho soused z Křížové pan Planý, netušil, že spolu s domem kupuje i zarostlé torzo kříže.
„Pan Planý se letos pustil se synem do terénních prací a na pozemku hledali vhodný kámen. Vyhrabali přitom jeden, který se jim nejprve zdál podezřele dlouhý. Když pokračovali v odkrývání, zjistili, že na ně pod zemí čekalo torzo kříže. Věděli, že chodíme do kostela, tak se na nás obrátili,“ pokračuje ve vyprávění Jana Kašpárková. Tak vznikl na jaře nápad vybudovat v Křížové místo modlitby. „Chtěli jsme vzpomenout na bolest těch, kdo toto krásné místo museli opouštět, a zároveň sem přinášíme i naše aktuální kříže,“ vysvětluje Jana Kašpárková, které před rokem zemřela mladá dcera na rakovinu. Největší díl práce odvedli sousedé Grigarovi, kteří poskytli kus svého pozemku a postarali se o stavební práce. „Když jsme přemýšleli nad textem na kříž, otevřela jsem Písmo a zrak mi spočinul na Žalmu 133 a stále se mi zdá velmi vhodný,“ uzavírá Jana Kašpárková.
V pátek 14. července u kříže zazpíval chrámový sbor z Krnova. Foto: Aleš Repka / Člověk a Víra