Trojmezí – Na místě, kde se stýkají hranice tří sousedních států, se v den liturgické památky sv. Pia X., tj. v sobotu 21. srpna, setkali již podvanácté na své pouti čeští, polští a slovenští věřící. Mši svatou sloužil Mons. Martin David.
Věřící z jednotlivých států vyšli na místo setkání pěšky ze tří obcí ležících v jeho těsném sousedství. Procesí z Hrčavy, Jaworzynky a Čierného došla na Trojmezí, Trójstyk a Trojmedzie před desátou hodinou, kdy začala mše svatá. Sloužil ji apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze, biskup Martin David. Po boku mu u oltáře krom řady kněží stanuli bielsko-żywiecký biskup Roman Pindel a žilinský biskup Tomáš Galis.
Posledně jmenovaný proslovil homilii, v jejímž rámci pravil, že název „Trojmezí“ připomíná termín „Trojjediný“. „Ve jménu Trojjediného Boha přicházíme ze tří států navzájem se sebou sousedících, abychom se ve svých jazycích modlili a vzdávali Bohu čest.“ Pohovořil též o sv. Josefovi, jemuž je tento rok zasvěcen. Zmínil přitom starou pravdu, že „snoubenec Panny Marie v Písmu svatém nepronesl ani jedno slovo, přesto je jeho konání obdivuhodné“. V návaznosti na to odpověděl na často kladenou otázku, proč Bůh „nekoná přímo a jasně“. Podle žilinského ordináře „Bůh koná prostřednictvím událostí a lidí. Josef byl člověk, jehož prostřednictvím se Bůh postaral o začátek dějin spásy. Nebe konalo tak, že důvěřovalo kreativní odvaze tohoto muže. Evangelní zvěst nám ukazuje, že navzdory aroganci a násilí pozemských vládců si Bůh vždy najde způsob, jak svůj plán spásy uskutečnit“.
Zajímavostí je, že pro Poláky bylo toto místo dlouhou dobu známé jako Trzycatek. Tento název se odvozoval od třicetiprocentního cla na zboží, které bylo nutné zaplatit při překračování hranice mezi Těšínským knížectvím a Uhrami. Až po r. 1993, kdy se Československo rozdělilo na dva samostatné státy, se začalo užívat názvu Trójstyk, vyjadřující místo styku hranic tří zemí. Tento posun v názvosloví může být symbolickým vyjádřením nejen toho, že víra spojuje lidi i přes hranice regionů a států, ale i toho, že na víru nelze uvalovat žádné poplatky a cla a žádné hranice pro ni nejsou nepřekonatelné, krom těch, které Božímu působení vystavíme my sami.
Foto: Josef Cinciala/Spolek Člověk a Víra
{phocagallery view=category|categoryid=774|limitstart=0|limitcount=0}