Velehrad – Organizátoři Národní Cyrilometodějské pouti na Velehradě se letos museli vypořádat s omezeními kvůli celosvětové pandemii koronaviru. Mezi stovkami pozvaných hostů poprvé po 20 letech chyběli zástupci vozíčkářů doprovázeni dobrovolníky z Maltézské pomoci.
Hendikepovaní poutníci však o svůj Velehrad nepřišli. Na posvátné místo se vydali o týden později ve dnech od pátku 10. do neděle 12. července. A jak jsme zjistili od jednoho z pravidelných účastníků těchto poutí, tak se setkání skutečně vydařilo. Více už ve svědectví poutníka Otty Pokorného, který na Velehrad pravidelně jezdí.
Otto Pokorný hraje stolní hru Člověče nezlob se. Foto: Archiv Otty Pokorného
Pouť je pro mne duchovní posilou, říká pravidelný účastník
„Na posvátné poutní místo Velehrad jezdívám v rámci dní Lidí dobré vůle pravidelně skoro každým rokem, pouze s nějakými přestávkami vyvolanými různými okolnostmi. Nejdřív vůbec nebývalo setkání vozíčkářů, které právě letos oslavilo 20. ročník,“ vypráví Otto Pokorný, který od svého narození v roce 1963 trpí deformací obou horních končetin a polovinu svého života prožil v různých ústavech sociální péče. Cyrilometodějskou slavnost poprvé navštívil v roce 1994.
„Když to plně porovnávám, tak tyto poutě prožívám ještě lépe od té doby, kdy se na Národní pouti objevují vozíčkáři z celé České republiky a také nějaká část vozíčkářů ze zahraničí. Letos tam zahraniční hosté bohužel nemohli být kvůli koronavirové pandemii nemoci Covid-19, která již plně řádí na celém světě.“
Každá pouť, kterou na Velehradě s vozíčkáři prožil, pro něj byla povzbuzením a duchovní vzpruhou. „Nikdy to nebylo stejné, ale vždy skutečně plně načerpám duchovní posilu pro své vnitřní svědomí formou mší svatých, duchovního koncertu pod názvem Koncert lidé dobré vůle a při různých přátelských setkání, her nebo u taboráku,“ dodává Otto Pokorný.
Dobrovolní z Maltézské pomoci jsou lidé láskyplné dobroty
Letošní jubilejní ročník byl zcela jiný nejen v tom, že se odehrál o týden později od národních cyrilometodějských oslav, ale také v tom, že poutníků bylo na Velehradě jen několik desítek. „Byla nás tam malá skupina lidiček – 25 vozíčkářů a 30 členů Maltézské pomoci České republiky,“ říká Pokorný a dodává, že právě dobrovolníci z Maltézské pomoci jsou těmi, kdo vytvářejí rodinnou atmosféru setkání. „Setkání je plně přátelské a seznamují se při něm různí lidé na vozíčcích a hendikepovaní. Vůbec hlavně patří velký dík Maltézské pomoci České republiky, protože bez nich by vůbec nebylo možné realizovat tyto velmi náročné akce pro vozíčkáře,“ říká s vděčností.
„Jsou skutečně moc hodně obětaví, láskyplné dobroty, trpěliví, pokorní a duchovně naladění. Vůbec na ně nedám dopustit, protože dělají služby podle vzoru svatých, jako jsou svatý Vincenc de Paul, Don Bosko, Jan Maria Vianney, svatá Klára, svatá Anežka Česká Přemyslovna a další svatí příkladní světci a světice. Nechť se jim to jednou úplně všechno vrátí ve Věčném neomezeném životě v Nebeském Jeruzalémě s Pánem Bohem, Maminkou Pannou Marií a s ostatními blaženými,“ přeje všem ochotným mužům a ženám hendikepovaný muž.
Dort s dvacítkou a setkání s knězem, který mě tajně pokřtil
Organizátoři pojali letošní 20. pouť vozíčkářů skutečně slavnostně. Kromě duchovního a zábavného programu nechyběl ani dort. „V přátelské atmosféře naplněné zábavou a různými soutěžemi, hraním společenských stolních her, jako je Člověče nezlob se, a jiných deskových her. Také jsme měli kulturní složku formou básniček, písníček, hraní na různé hudební nástroje, jako jsou tahací harmonika, housle a tak dále. Během večerního programu jsme také měli skutečný pravý velký čokoládový dort s číslicí 20. Pak jsme ten jubilejní dvacítkový dort všichni společně snědli,“ vzpomíná na sladký zážitek sedmapadesátiletý poutník.
Na letošní Velehrad bude vzpomínat na dojemné setkání s osmdesátiletým knězem P. Bohuslavem Leopoldem Směšným, který na poutním místě žije v domově pro seniory. „Po mnoha letech jsem se setkal s tímto knězem, který mě ještě jako klienta sociálního ústavu Vincentinum tajně pokřtil v roce 1981 ve Šternberku ve farním kostele Zvěstování Páně. Bylo mi tehdy 18 let,“ přidal svou osobní vzpomínku Otto Pokorný.
Účastníci setkání měli na programu také celodenní zájezd. „V sobotu 11. července jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna měla vycházkový výlet po okolí Velehradu. Cílem cesty byla Modrá u Velehradu s prohlídkou expozic Živá voda, likérky, archeoskanzenu a výstavy k připomínce 70 let od pronásledování kněží a jiných nepohodlných osob. Druhá skupina byla v Buchlovicích na prohlídce zámku a zámeckého parku,“ uzavírá své vyprávění o pouti vozíčkářů Otto Pokorný. „Jsem moc rád, že jsem letos na Velehrad přijel, a plně doporučují tuto Cyrilometodějskou poutní akci.“
Poutník Otto Pokorný na Velehradě 2020. Foto: Archiv Otty Pokorného