Ostrava – Ve věku 86 let zemřel ve středu 23. 7. v Hospici sv. Lukáše P. Josef Freml SDB. Farní vikář farnosti Moravská Ostrava pocházel ze Šumic u Uherského Brodu. Většinu svého kněžského života po vysvěcení v roce 1965 prožil ve farnostech na území ostravsko-opavské diecéze. Rozloučení se zesnulým knězem se uskuteční v úterý 29. 7. v 11.00 v katedrále Božského Spasitele v Ostravě a v sobotu 2. 8. ve 14 hodin v chrámu Narození Panny Marie v Šumicích u Uherského Brodu. Po Eucharistické bohoslužbě zde bude uložen do kněžského hrobu.
Salesián P. Josef Freml se narodil 11. 3. 1928 v Šumicích. Knězem se stal ve svých 37 letech. Vysvěcen byl v Praze 9. 11. 1965. Primiční mši svatou v jeho rodných Šumicích byla zdokumentána filmovou kamerou a nadšení pro film jej provázelo celý kněžský život. S jeho bohatou filmotékou se mohli seznámit také farníci v Moravské Ostravě, pro které pořádal promítání filmů s křesťankou tematikou.
Na působení P. Josefa Fremla SDBv duchovní správě vzpomínají také ve farnostech Jakartovice, Bohdanovice, Březová u Vítkova, Skřipov a Větřkovice, kde byl administrátorem. Od roku 1992 působil jako farní vikář ve farnosti Moravská Ostrava, kde pokud mu zdraví dovolilo obětavě vypomáhal v pastoraci a sloužil jako zpovědník v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě.
R.I.P.
Parte ke stažení zde.
Životopis P. Josefa Fremla SDB
Narodil se 11. 3. 1928 v Šumicích u Uherského Brodu v početné rodině, se kterou po celý život udržoval blízké vztahy. Byl nejstarší z pěti dětí. Po ukončení střední školy nastoupil do zaměstnání do Lidové tvorby, kde se vyráběly dřevěné malované kazety, talíře a vázy.
Po roce odešel do Zlína, kde dva roky pracoval v obuvnické dílně u Bati. Už tam se dověděl o salesiánech. Po dvou letech na jaře 1945 po bombardování závodů se vrátil k rodičům, ale hned po skončení války odešel k salesiánům do Fryštáku. Tam vystudoval kvartu a kvintu gymnázia. V roce 1948 složil první řeholní profes. V roce 1950 po rozpuštění salesiánského ústavu odešel domů. – „To už jsem měl sextu a septimu gymnázia absolvovanou v Holešově. Oktávu s maturitou jsem dokončil se dvěma salesiánskými spolužáky v Litovli. Na dodatečnou žádost jsem byl přijat na Pedagogickou fakultu v Olomouci, kterou jsem ukončil s aprobací učitel češtiny a ruštiny pro devítiletku.“ Tři roky vyučoval v Uničově, ale protože udržoval styky se salesiány a tajně studoval teologii, byl v roce 1956 zatčen a odsouzen k 18 měsícům vězení. Posledních pět měsíců mu bylo prominuto díky amnestii prezidenta. Pak po delším hledá-ní zaměstnání byl přijat ve Vítkovických železárnách ve Frýdku-Místku, kde se také vyučil montérem ocelových konstrukcí.
Ze zdravotních důvodů kvůli hlučnému prostředí musel po sedmi letech zaměstnání opustit a ve školách v okolí Místku začal děti vyučovat hře na harmoniku. Pokračoval v tajném studiu teologie a konal zkoušky u několika salesiánů kněží. V roce 1965 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou na kněze. V letech 1966–1968 ještě vyučoval češtinu a ruštinu chlapce z polepšovny v Orlové. Teprve v roce 1969 odešel ze školy a na popud provinciála P. Františka Míši měl v rodišti první slavnou mši svatou.
Ihned nastoupil do Moravské Ostravy jako katecheta a vyučoval náboženství na čtyřech školách. Navíc byl také rektorem salesiánského kostela sv. Josefa, který tehdy přináležel k farnosti Moravská Ostrava. Po třech letech odešel na rok do Ludgeřovic a pak na čtyři roky jako administrátor do Zděchova na Valašsku. Tam provedl generální opravu kostelíka podle návrhu profesora Jana Obšila z Ostravy.
Na příkaz Státní bezpečnosti musel kvůli aktivitám s mládeží po čtyřech letech přesídlit na Opavsko do Jakartovic a Bohdanovic a po dalších dvou letech do Březové a Větřkovic u Vítkova. I zde pokračoval v pastorační činnosti i opravách kostela a fary. Po 13 letech v roce 1992 opět nastoupil do farnosti Moravská Ostrava jako kaplan. Přitom navíc devět roků dojížděl do Michálkovic, kde vystřídal ve správě farnosti salesiána P. Bedřicha Dombka, který zde byl zabit. Po slabším infarktu v roce 2001 působil v katedrále jako farní vikář, částečně u oltáře a především jako obětavý zpovědník ve zpovědnici.
Byl neúnavným katechetou a křesťanskou víru podporoval promítáním a šířením světelných obrazů a filmů. Do svého stáří zůstával poctivým Kristovým knězem v plnění svých kněžských povinností a závazků v modlitbě a slavení Eucharistie.
Velký dík patří paní Alžbetě Polákové, která se s velkou péčí o otce Josefa starala po dlouhých 25 let a zejména během posledního roku, kdy mu život znepříjemňoval bolestivý karcinom ušního boltce. Poté, co byla paní Poláková sama hospitalizována, byl otec Josef 23. května při-jat do Hospice sv. Lukáše. Poděkování patří obětavému personálu tohoto charitního domova a několika ochotným dobrým lidem, kteří ho v tomto období provázeli. Přesně po dvou měsících v tomto zařízení otec Freml naposledy vydechl půl hodiny po návštěvě spolubratří a přijetí Eucharistického Ježíše.