Maria Hilf – Ani chladné počasí neodradilo tisíce poutníků od sobotní cesty k poutnímu místu Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. K mariánské svatyni zamířili poutníci z Česka, Polska i Německa. Písně i texty mše svaté zněly ve třech jazycích. Po staletí užívaný německý název poutního místa Maria Hilf však nikdo překládat nemusel. Rozumějí mu po generace lidé z celého Slezska. Hlavním celebrantem slavnostní mše svaté byl pražský kardinál Dominik Duka, který bohoslužbu slavil společně s biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem a opolským biskupem Andrzejem Czajou.
„Jsem tady už po osmnácté. Vynechala jsem pouť jen dvakrát, když jsem byla nemocná,“ říká nejdříve německy a pak i polsky paní Agnes Nowak, která se narodila v roce 1943 ve slezské vesničce Krapkowice u Opole/Krapitz. „Na Maria Hilf jezdívali i naši rodiče a prarodiče. Slyšela jsem je o tomto místě vyprávět,“ říká žena, která se do lesů u Zlatých Hor vydala hledat místo, které jí doma dopisovali, hned po politických změnách na konci 80. let. „Bylo to tady zničené. V lese ještě ležela špice z původní věže kostela,“ vzpomíná a dodává, že prostí věřící v Polsku o zlikvidování kostela komunisty vůbec neměli tušení.
Obnova poutního místa se tak na počátku devadesátých let stala symbolem společného úsilí nejen místních věřících a původních německých obyvatel Jesenicka vyhnaných po 2. světové válce, ale i tisíců poutníků z nedalekého Polska. Mnozí z nich osudu vyhnanců ze Sudet unikli jen o vlásek. „Otec byl v zajetí, bratr byl v zajetí a my jsme doma zůstali s maminkou sami. Když do naší vesnice přišli, aby nás z domu vyhnali, začali jsme na ně mluvit ve slezském nářečí a modlit se po Polsku Otče náš, tak nás nechali být,“ vypráví Barbara Münde z Krapkowic. „Byli jsme rádi, že jsme mohli zůstat. To byl náš domov. Měli jsme dům, pejska, kočičku. Německo byl pro nás cizí svět,“ říká žena, jejíž předkové ve Slezsku žili od nepaměti. „Byli jsme dlouho pod Habsburky, pak Prusy a teď jsme s Poláky. Vždy jsme ale byli Slezané a doma mluvili v nářečí, které má některá slova česká i německá,“ dodala.
Zcela jiný osud mají za sebou poutníci, kteří přijeli na Maria Hilf v rámci zájezdu z Německa. Své domovy museli jako malé děti opustit a na místa spojená s jejich starým domovem se dostávají jednou za rok. Autobus s padesáti poutníky z okolí Münstru během cesty zastavoval také na jiných poutních místech, která leží na území Kladského hrabství, které bylo historicky územím zemí koruny české. „Navštívili jsme poutní místo Panny Marie Sněžné/Maria Schnee, dóm v Hradci Králové, dnes jsme na Maria Hilf a chystáme se také na poutní místo Wambierzyce, kterému se přezdívá Slezský Jeruzalém,“ popisuje Edelwida Faber z Münsteru a Maria Niklas ze Sauerlandu ve Vestválsku. V liturgickém průvodu poutníci z Německa nesli korouhve s vyobrazením blahoslaveného mučedníka z období nacismu mladého kněze Gerharda Hirschfeldera a také prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který své dětství prožil rovněž v Kladsku.
FOTO: Pavel Zuchnický