„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nejen dnešní čtení, ale celá dnešní slavnost Ježíše Krista Krále mě naplňuje radostí. A nejen vnitřní. Chce se mi tančit, zpívat, jásat… Protože můj Milovaný, můj Zachránce a Pán je Král! Ten, který podstoupil smrt, aby mě zachránil, je suverénním vládcem celého světa a nic se mu nemůže vzepřít. Jistě, ďábel se ještě stále o něco pokouší, někdy se dokonce zdá, že má navrch, ale cožpak není napsáno, že Ježíš ho při svém návratu porazí dechem svých úst (2 Sol 2,8)? A my máme účast na tomto vítězství; tím, že dnes žijeme s Ježíšem, dnes s Ježíšem vítězíme.

 

Když si prohlížím dnešní čtení, jsou jednou velkou oslavou mého Pána – „byla mu dána moc, sláva a království… jeho moc je moc věčná“ (Dan 7,14); „Hospodin kraluje, oděl se velebností“ (Ž 93,1a); „Jemu buď sláva a vláda na věčné věky“ (Zjv 1,5.6). A celý rozhovor s Pilátem je jen stvrzením Ježíšova majestátu. Vždyť ani tváří v tvář smrti Ježíš nepanikaří, neuhýbá, ale jasně o sobě prohlašuje, že je Král – vládce království, které není z tohoto světa. Proto je jako verš před evangeliem uvedeno toto svolání: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází!“

Neumím vyjádřit radost, kterou z těchto textů prožívám. Vnímám, že mě to přesahuje. Vím však, že před Ježíšem se skloní každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk vyzná: „Ježíš Kristus je Pán“ k slávě Boha Otce! (srov. Flp 2,10-11). Můj Pán je a vždycky bude nesmírně vyvýšen. A my s ním. Žádný, kdo jej miluje, nezůstane v smrti a bídě. Bude oslaven s Ježíšem. Mnozí už jsou. Mnozí teprve budeme.

Žijeme v této naději, která nám dává sílu vzdorovat zlu a prožívat, přivlastňovat si Ježíšovo vítězství. On nám ho dává v hojnosti, aby lidé i naší doby viděli, že zlo nemá žádnou moc, pokud mu ji my sami nedáme. Může zabíjet, mučit, pronásledovat, ale nemůže zvítězit. Neboť žádné zlo nepřejde do věčnosti. My ano!

Svět toto nemůže pochopit, neboť svět žije pro sebe. Žiješ-li pro Ježíše, tak víš, že on je Pravda, že jeho slova jsou pravda. A nemusíš se bát, nemusíš se skrývat, ale na každém kroku můžeš vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ Pokud jsi to ještě neudělal, zkus to v těchto dnech. Změní se ti život.

Dnešním textem končím téma, kterému jsem se celý rok někdy přímo, jindy jen nějak v pozadí, jakoby náznakem, věnoval: „…jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a). Ježíš nechce být v nebi sám, chce, abychom tam kralovali s ním (srov. 2 Tim 2,12). Bůh vnímá naši vůni, kterou získáváme ze spojení s Kristem ve křtu, která se posiluje každou zpovědí a sytí se Kristovým tělem, jelikož mocí jeho Ducha se stále více proměňujeme na jeho slavný obraz (srov. 2 Kor 3,18). To není teologie, to je každodenní fakt.

Těším se, že když se někdy potkáme někde na ulici, poznáme se podle toho, že budeme „jakoby vůní kadidla“ – celé naše bytí bude křičet: „Miluji Ježíše, patřím mu, jsem Boží!“

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It