„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Přestože jsme se přehoupli do závěrečné části postního období, v níž liturgie klade do popředí Ježíšovy poslední dny, jeho utrpení a smrt, můžeme však ve čteních stále vnímat linii zdůrazňování starostlivost Boha o člověka.

Skrze proroka Jeremiáše Bůh slibuje, že jej každý pozná, Ježíš v evangeliu říká, že všechny přitáhne k sobě. A autor listu Židům konstatuje, že dílo vykoupení bylo v Ježíši uskutečněno a je zpřístupněno všem, kdo ho poslouchají. Když si z tohoto pohledu přečteš dnešní liturgické texty, doplní se ti další kamínek do mozaiky obrazu, v němž vidíme, jak Bůh miluje člověka. Tebe!

Jak krásnou pedagogikou nás Bůh skrze církev vede k pokání. Nekřičí, nevyčítá, nevyhrožuje, ale odhaluje obraz své lásky. Jen tvrdé srdce na lásku nereaguje. Doufám, že tvé takové není, že už jsi opět prožil smíření s Bohem ve svátosti pokání, že jsi Božím přítelem a jsi připravený hlouběji vstoupit do Kristova velikonočního tajemství. To znamená vstoupit do jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Možná si řekneš: „A to je skutečně možné? Vždyť se to stalo před dvěma tisíci lety.“

Ano je. Především proto, že Kristovo velikonoční tajemství je stále přítomné ve svátostech, zejména ve svátosti Eucharistie. A pak je prakticky přítomné také ve tvém životě. Vždyť, když odmítáš hřích (umíráš hříchu) a činíš pokání, když v moci Ducha Svatého vstáváš z mrtvých a obnovuje se v tobě věčný život, přijatý ve křtu, žiješ v rytmu Kristova velikonočního tajemství.

Utrpení = zápas s pokušením v nejrůznější podobě. Smrt = odmítnutí pokušení, ale někdy i podlehnutí pokušení. Zmrtvýchvstání = posilnění nového života s Kristem zejména slavením Eucharistie, případně jeho úplná obnova ve svátosti smíření. Rozumíš k čemu nás vede láska našeho Boha? Abychom ani na chvíli nezůstali v smrti hříchu. Abychom dokonalou lítostí hned vstávali a jestli je to potřeba, co nejdřív se vyzpovídali, aby mohl Boží život v nás opět naplno působit.

Proto se na závěr tohoto postního období rozhodni, že už nikdy nezůstaneš ve smrti. Řekni si, že vztah lásky s Bohem ti stojí za to, abys možná i každý týden chodil ke zpovědi, než se ze svého návykového hříchu dostaneš. A často pros slovy žalmu: „Bože, stvoř ve mně srdce čisté!“ (Ž 51, 12) s přesvědčením, že s Boží pomocí se ti podaří v tomto rozhodnutí vytrvat až do smrti těla.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad ze slovenského originálu: Pavel Siuda

Pin It