„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Všimni si, prosím, jak velice Bůh (skrze církev) usiluje v této postní době přesvědčit každého z nás, že nás nesmírně miluje, a tím nás pohnout k pokání a k lásce. O první neděli postní jsme vnímali nadšeného Boha, který se raduje, že dílo spásy se blíží k vrcholu. Další neděli jsme slyšeli o milovaném Synu – a o nás, jeho milovaných dětech. Minulou neděli jsme zase viděli, že Bůh je žárlivý a ve své lásce nedovolí, aby nás sváděl ďábel. Čím nás osloví Boží slovo dnes?

Dnešní evangelium obsahuje větu, kterou musí každý křesťan umět zpaměti. A nejenom umět, ale také si ji často připomínat, zejména v těžkých chvílích a okolnostech života. Jan 3,16. Zapamatuj si tyto „souřadnice“. V tomto jediném verši je totiž vyjádřeno celé Písmo. Jak zní? „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Pokud ji ještě neumíš zpaměti, tak se ji hned teď nauč. Třeba metodou 3x3. Třikrát si tuto větu (společně se souřadnicemi) přečti, třikrát si ji napiš, třikrát si ji řekni zpaměti. Už ji umíš?

A teď se podívej na to, o čem tato věta hovoří. Odpověď je jasná – o lásce Boha k člověku. Ale ne k lecjakému člověku. Hovoří o lásce Boha k tobě. Řekni si tuto větu a vztáhni ji přitom na sebe: „Neboť tak mě Bůh miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych nezahynul, ale abych měl život věčný.“ Věříš v tuto pravdu?

Jistě věříš. A žiješ podle ní?

Jistě žiješ. Chci tě však upozornit na jednu věc, kterou jistě prožíváš, ale někdy je třeba to připomenout, abychom byli vyzbrojeni do boje se zlem. Víra v to, že jsi milované Boží dítě, tě neuchrání před selháním, před bolestí, před utrpením. Dá ti však schopnost všechno snést, všechno věřit, všechno doufat, všechno vydržet (srov. 1 Kor 13,7). Proč? Protože jsi milován, milována. Máš nezastupitelné místo na zemi a připravené v nebi. Tak kdo anebo co tě může odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši (srov. Řím 8,31-39)?

Modlím se, aby se tvá (i má) víra v to, že jsi milován Bohem, projevovala ve tvém každodenním životě, zvláště ve chvílích utrpení, ztráty, bolesti. A zcela obzvláště ve chvíli pádu – abys posílen láskou Boha neváhal a hned litoval a vinul se k milujícímu i milovanému Bohu.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It