„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nesmím se nechat znechutit. Nedám si vzít radost. Nedovolím, aby moje únava (špatná nálada, pocit viny, neúspěch...) získaly nade mnou převahu. Proč?

Protože vím, kdo jsem! „Bůh mi oblékl roucho spásy“ (Iz 61,10). Jsem jako ženich ozdobený věncem (v byzantské liturgii ženichovi kladou při svatbě na hlavu věnec), jako nevěsta okrášlena špeky. Rozumíš? Jsem středem svatební hostiny – Bůh a já. Jistě i z toho plyne Pavlova výzva ustavičně se radovat (srov. 1 Sol 5,16). Je to radost, vyplývající z toho, že vím, kdo jsem – jsem vykoupený, zachráněný člověk, Boží dítě, budoucí majitel – nyní dědic – nebeského království. To nejsou zbožné fráze, ale fakta.

Máme však krátkou paměť. Stačí příliš nebo málo sněhu, příliš nebo málo deště, příliš horko či příliš chladno... a reptám, jsem nespokojený, radost je pryč... A to nepíšu o politicích, o skandálech, o vlastních selháních... Svět, ďábel a často i my sami děláme vše možné, jen abychom se neradovali z toho, že jsme vykoupení, že Bůh se o nás stará. Jak snadno se dáme přesvědčit, že Bůh něco zpackal a my to musíme pracně napravovat. Přesně to udělali Adam a Eva v ráji – Bůh je prý obelhal (tvrdil ďábel) a oni se rozhodli vzít věci do svých rukou. Z ustavičné radosti v přítomnosti Boha přešli do samoty, utrpení, smutku. Dodnes snášíme následky jejich rozhodnutí.

No díky Ježíši Kristu nejsme na tom tak zoufale, jak byli oni po prvním hříchu. My už jsme vysvobození z otroctví hříchu. Nám už bylo odpuštěno (umíš spočítat, kolikrát jsi byl už u zpovědi?) a dostali jsme moc vítězit. Tak ji používejme! Pavel nám dnes dává návod na radostný život – „Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu... Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.“

Chybí ti radost v životě? Zkoumej své srdce, zdali ho nespoutává hřích, malomyslnost, vzpomínky, nějaké zranění... zda jdeš po cestě nastíněné svatým Pavlem. Pak jdi za Ježíšem a pros za osvobození, odpuštění, uzdravení. A potom zažiješ, co znamená ustavičně se radovat. Budeš Kristovou líbeznou vůní, budeš přinášet naději a radost všem kolem sebe!

PS. Je zvláštní, že existuje množství literatury o tom, jak se bez přestání modlit, no asi nikdy jsem nenašel nějaký delší text, který by mluvil o tom, jak se ustavičně radovat. Asi ho budu muset napsat J

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It