„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Začnu moudrostí jiného člověka. Následující text je z knihy biskupa Roberta Barrona Slovo plné ohně.

„Prvním darem Ducha je moudrost, latinsky sapientia, řecky sophia. Moudrost je poznání s vysokým stupněm rozlišování. Akvinský ji přirovnává k výhledu z vrcholu hory – mít moudrost znamená vidět věci z pohledu Boha, který je nade vším a proniká všechno. Většina z nás se na život dívá z úzké perspektivy svých vlastních tužeb, potřeb a obav, což způsobuje, že máme zkreslený pohled a zvykneme přehlížet vyšší řád, který všechno zahrnuje a vysvětluje. Když se Job stěžuje Bohu na to, jak nespravedlivé je jeho utrpení, Bůh ho bere na důkladnou cestu po vesmíru: představuje mu rytmy přírody, instinktivní chování tajemných zvířat a uspořádání nebes. Vytahuje ho z jeho egocentrického chápání světa a ukazuje mu místo, odkud hledí Bůh a odkud je vidět celou řadu propojených souvislostí. Bůh je v tomto svém snažení úspěšný a Job začíná vidět svou vlastní bolest v jiném kontextu. Můžeme říci, že celé vyprávění Knihy Job vrcholí duchovním darem moudrosti – schopnosti vidět věci, nakolik je nám to možné, z nadhledu.“

Prozíravé panny viděly víc než ty pošetilé. V tom byl jediný rozdíl. Poněvadž olej měly všechny, jen prozíravé ho měly dostatek. Prozíravé hleděly očima Boha a věděly, že ženich se může opozdit. Pošetilé hleděly jen očima člověka: přišly v určenou hodinu, no se zpožděním ženicha nepočítaly. Jaká maličkost, no rozhodovala o velkých věcech – prozíravé byly na hostině, pošetilé zůstaly za dveřmi.

Věděly prozíravé panny, že jsou prozíravé? Asi jim to došlo až potom, když se ty pošetilé vrátily a nebyly vpuštěny na svatbu. Tak ani ty nemusíš o sobě vědět, že jsi prozíravý, ale můžeš tak jednat. Něco se můžeš naučit metodou pokusu a omylu, něco ze zkušeností druhých, no nejvíce můžeš získat modlitbou: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jak 1,5).

Zde musím podotknout, že tato Jakubova rada se netýká přednostně studentů. Pak by se nemuseli učit. Týká se života. Takového, jaký žily prozíravé panny, zmiňované v dnešním evangeliu. A ten život spočívá v tom, že žiji blízko Boha. Že mám jeho smýšlení, jeho pohled na svět. A to se dosahuje tím, že jsem s ním. On se mnou určitě je. Avšak na to, abych já byl s ním, musím vynaložit někdy obrovské úsilí, protože tolik věci, událostí či lidí mě od Boha odtahuje. Nedokážu mít Boha vždy na prvním místě. Ale on ví, že chci být s ním a věřím, že mi v tom pomáhá...

Nevím, zdali toto je moudrý text. Ale žiji v naději, že někomu pomůže učinit celoživotní rozhodnutí: „Chci být moudrý, proto jdu blíž k Bohu.“ Kéž mu v tom pomohou slova dnešního žalmu: „Bože... snažně tě hledám...“ (Ž 63).

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák