„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)
Asi nás překvapí, když spojením dnešního prvního čtení a evangelia zjistíme, že jako příklad dávání Bohu toho, co je Boží, nám církev v čtení z Knihy proroka Izaiáše nabízí pohana. Vladaře Kýra. Bůh ho jako pohana povolal k úkolu propustit Izraelity z babylónského zajetí. A on ho splnil. A jak! Stačí si přečíst první verše Knihy Ezdrášovy.
Kýros neznal Boha Izraele. Ale když dostal úkol, čestně a ochotně ho splnil. Jistě, neznáme všechny historické okolnosti propuštění Izraelitů, ale věříme, že Bůh je Pánem dějin, takže všechny okolnosti řídil tak, aby se splnila proroctví o jejich návratu ze zajetí.
Když si pozorně přečteš Kýrovo nařízení, zjistíš, že neplnil Boží vůli mimoděk. Z textu jeho listu vyplývá, že Bůh mu svou vůli dal jasně najevo, dokonce se nějak dal poznat i on sám. Jak jinak si vysvětlit, že vrátil i nádobí, které bylo do Babylonu odvlečeno z Jeruzaléma, a přikázal zároveň postavit chrám?
Velice se mi líbí tato pedagogika církve. Jestliže by totiž jako příklad plnění Boží vůle do prvního čtení vybrala nějakého starozákonního světce či proroka, možná bychom s takovým napětím neposlouchali tyto texty, jelikož bychom si řekli: „Vždyť to byl svatý muž, on ani nemohl jinak.“ Ovšem Kýros byl pohan, mohl si říct, že musí chránit zájmy své říše a její bohatství (jak to dělají možná všichni politici). Ale on propustil zajatce, vrátil válečnou kořist a dovolil obnovit kultovní místo. Jaká to velkodušnost! A současně i poslušnost pro Kýra neznámému Bohu...
Pro nás věřící chci zdůraznit ještě jeden podstatný rozdíl mezi dáváním Bohu a dáváním císaři, tedy státu. Císař si to své vezme, má k tomu – je-li třeba – donucovací prostředky. Bůh nás nenutí. Bůh čeká. Protože chce, aby naše darování (se) bylo projevem naší lásky k němu.
Pokud ale někdy vnímáš, že Bůh ti něco bere, buď si jistý, že ti chce dát něco lepšího. V každém případě ti chce dát sebe. A pokud budeš mít Boha, co ještě potřebuješ?
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
