„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Někdy mám chuť změnit pořadí čtení. Dnes proto, aby vynikla motivace pro odpuštění a konání dobra. Začal bych žalmem: „Nechce se přít ustavičně, ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů, ani podle našich vin nám neodplácí“ (103,9-10). Skvělý text, mluvící o tom, jak je Bůh k nám milosrdný a laskavý.

Pak bych dal asi zpěv před evangeliem – o novém přikázání (Jn 13,34). Ježíš říká, že nechce od nás nic víc, než to, co dělal on sám. A dělal to jako člověk!!!, čili i my máme všechno potřebné k tomu, abychom milovali jako on.

Motivaci ke konání dobra bych pak posilnil čtením Pavlových slov z Listu Římanům: „Žádný z nás nežije sám sobě“ (14,7). Tato slova by měla z našeho života vyloučit egoismus. Můj život nemá být zaměřen na mě, nýbrž na Krista. A skrze Krista na všechny Boží děti, ale obzvláště na ty, které žijí kolem mě (láska k těm, kdo jsou daleko a které ani neznám, je snadná...).

No a potom by mohlo za sebou následovat první čtení od moudrého Sirachovce a Matoušovo evangelium o odpuštění. Abychom věděli, že následky neodpuštění jsou strašné („A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům“). Ale abychom věděli i to, že odpuštění obnovuje chuť do života a radost, že vyvolává dobrodiní, o němž mluví žalmista. A jsme na začátku. Tak se v našem životě stále může opakovat nekonečný cyklus motivace k odpuštění, zaměřování života na Pána a jednání v souladu s jeho vůlí.

Na první pohled je to jednoduché. No vím, že pro mnoho lidí je odpuštění velmi těžké, takřka nemožné. Prožili trauma násilí, zneužívání, oklamání, opuštění... přes které je téměř nemožné projít. Je třeba ale vědět, že ten, komu bylo ublíženo, má právo odpustit. Nikoli proto, aby se viník z toho dostal ven bez trestu. Ale proto, aby oběť mohla vést pokojný život. Viník ani nemusí vědět, že mu bylo odpuštěno. Odpuštění je v takovýchto případech především věc oběti pro Boha. Velmi k tomuto tématu odpuštění doporučuji knihu redemptoristy Jima McManuse Odpuštění.

Jestliže se v těchto dnech nikdo proto tobě neprovinil, vzdej Bohu chválu. A pokud se někdo vůči tobě provinil, hledej cestu, jak se s ním ještě dnes usmířit. Možná stačí telefonát... A pak vzdej Bohu chválu.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It