„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Co očekáváš od Boha? Docela sarkasticky lze říct, že mnozí pokřtění mají jen jedno očekávání: „Bože, dej mi pokoj a nepleť se mi do života.“ Doufám, že mezi ně nepatříš. (Pokud přece ano, bylo by skvělé, kdybys to změnil. Možná ti tento text k tomu pomůže.)

Do mé ranní modlitby patří prosba za to, aby mi Bůh dal poznat skutky, které mám dnes vykonat. A taky aby mi dal schopnost (modlím se o dar Ducha svatého) udělat to, co mi svěřil jako dnešní úkol.

Když jdu na mši svatou, očekávám, že Bůh ke mně promluví. Prosím ho, aby mi dal vnímavé srdce, ať jeho hlas slyším a vnímám, byť v jakékoli podobě.

Když jdeme s manželkou někam na návštěvu, modlíme se, aby Ježíš šel s námi, abychom do domu či do společnosti, kam jdeme, přinesli našeho Pána svým chováním, mluvením, smýšlením.

Večer se svěřujeme do Božích rukou, aby nás chránil při odpočinku, a je-li to jeho vůle, abychom se ráno probudili v jeho království ve věčnosti.

To jsou taková moje (naše) každodenní očekávání od Boha. Kromě toho mám i jiná, která jsou – řekněme – trvalá. Očekávám věčný život. Očekávám stále lepší a hlubší poznání Boha. Očekávám, že se mi Ježíš znovu a znovu zjeví, jak to slibuje v dnešním evangeliu (Jn 14,21). Očekávám, že budu stále více zakoušet Boží lásku (s tím souvisí i úsilí „mít jeho přikázání a zachovávat je“) a odevzdávat ji lidem kolem sebe.

Máme s manželkou i další očekávání, které často vyjadřujeme slovy žalmisty: „...Kéž hříšníci vymizí ze země“ (Ž 104,35). To je naše prosba za obrácení těch, kdo zamýšlejí a páchají zlo, očekáváme jejich obrácení, pokání a proměnu na Boží děti...

Často prožívám, že Bůh moje očekávání naplní. „Tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň“ (Ž 66,5). Musím však se zármutkem přiznat, že mnoho z jeho skutků mi uniká a nevidím je. Jakoby mi cosi zadržovalo oči, jako bych měl zastřenou mysl. Je mi to líto vždy, když si své zanedbání uvědomím. Věřím však, že budu vidět stále lépe; věřím, že Bůh chce, abych jej poznal i v jeho dílech...

„Můj vzácný a milovaný Bože, dej mi pokoj srdce a neustále se mi starej do života. Hrozím se dne, kdybys mě nechal napospas sobě samému. Dej mi, prosím, vytrvalost v mých očekáváních, abych se ti neztratil pro mou lenost, nezájem, apatii, únavu... Očekávám, že vždycky budeš mým jediným a milovaným Bohem!“

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák