„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Snad nikdy v dějinách nebylo lidstvo tak systematicky obíráno o naději, jako dnes. Snad nikdy nebylo tak hromadně šířeno přesvědčení o nesmyslnosti života. Tento týden jsem četl článek o internetové hře pro děti, která trvá 50 dnů a jejímž posledním úkolem je spáchat sebevraždu ve jménu jakéhosi lepšího života...

V jakém kontrastu s tím je dnešní radostná zvěst, kterou celá církev prostřednictvím každého člena šíří do celého světa: Ježíš žije! Nejsme odsouzení na beznaději, náš život není nesmyslný! Čeká nás krásná, radostná, šťastná věčnost, která začala už zde tím, že jsme vyznali svá provinění a podřídili život Ježíšovi, Pánovi nad životem a smrtí! A pokračuje slavením svátostí a životem řízeným Duchem svatým, který nás vede ke konání dobra.

Je nesmírně důležité, abychom jako křesťané tuto radostnou zvěst žili a šířili. Vždyť jsme vlastníky naděje pro každého konkrétního člověka! Ne pro nějaké masy, pro nějaké skupiny, ale pro každého osobně. Náš Bůh každého člověka chtěl, na každého čeká doma v nebi. A my známe cestu – Ježíš Kristus, který trpěl, zemřel a z mrtvých vstal! A je s námi, abychom svůj život zvládali dobře! Žít s Ježíšem znamená ohlašovat všem kolem sebe radostnou zvěst o smysluplnosti života, o jeho věčném trvání, o pokoji a vítězství nad zlem.

Proč mnozí křesťané mlčí? Nejenom slovy, ale především svým životem? Proč zvláštně přihlížejí, když je zdravím: „Kristus vstal z mrtvých!“? Proč téměř nikdo neodpovídá: „Vpravdě vstal!“?

Je tvůj život neustálým voláním: „Ježíš žije!“? Pokud ne, dnes je ten den, kdy to začni měnit. Jinak patříš mezi ty, kdo šíří beznaděj... (Pane, smiluj se!) Proto zkoumej své srdce, je-li v něm Ježíš, a dej mu prostor, aby skrze tebe přinášel radost skutečně křesťanského života.

Náš otec na velikonoční pondělí chodíval s námi, svými třemi syny, k rodině, všude požádal o hrníček vody, namočil do něho ruku, pokropil každou ženu v rodině a každé zvlášť říkával: „Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých, aleluja, aleluja!“ A všechny věděly, že mají odpovědět: „Radujme se, aleluja, aleluja!“ A my, jeho synové, jsme to za ním opakovali, takže radostná zvěst se neustále opakovala celý den.

Co budeš ohlašovat ty? A nejen dnes či zítra...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Předklad P. Dr. Marcel Puvák