„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)
Myslím si, že Lazarovi nemáme co závidět. Smrti nebo spíše umírání se všichni více či méně bojíme – a on tím musel projít dvakrát. Tedy z pohledu světa to nebyla žádná výhra. Co však z pohledu víry? Zkusme si představit, jak Ježíš volá: „Lazare, pojď ven!“ Na koho to volá? Na mrtvého! A mrtvý nemůže slyšet. Nebo je něco, co je živé také v mrtvém? Víra nám říká, že je to naše duše. A koho slyšela Lazarova duše? Pána života a smrti. Zbytek už víme...
Proč se tedy tento text čte právě katechumenům před přijetím iniciačních svátostí? Aby se posilnila jejich víra. Aby se dozvěděli, co se s nimi stane ve chvíli křtu. Už o tom slyšeli při minulých nedělích – živá voda a obrácení Samařanky, Světlo světa a uzdravení slepého od narození. A dnes se k tomu přidává Ježíšova moc nad smrtí. On dokáže vzkřísit také duši, která je pro hřích mrtvá. Nádherně to vyjadřuje sám Bůh v prvním čtení z Knihy proroka Ezechiela (37, 12b – 14).
Každý pokřtěný tím vším prošel. Byli jsme vzkříšení z mrtvých, dostali jsme živou vodu (Ducha Svatého) a stali jsme se světlem v Pánovi. Co má následovat za tím vším? No v první řade vděčnost a oslava! Byl jsem mrtvý – a žiji! Byl jsem slepý – a vidím! Byl jsem bez naděje, bez radosti – a oslavuji, protože mám v sobě Božího Ducha, nový život!
Možná mi připomeneš, že je Postní doba, že není čas na oslavy. Ale to je pokřivený názor, který odporuje evangeliu a učení Cirkve (doporučuje nekonat zábavy). Postní doba je totiž časem návratu hříšníků domů! A co učinil milosrdný otec marnotratného syna? Co udělala žena, která našla ztratenou drachmu? Co hovoří Ježíš o radosti v nebi, když se vrátí hříšník domů, kde koná pokání? Odpovedí je jen jedno slovo: Oslava! Postní doba je časem oslavy návratu hříšníků domů. Při slavení svátosti smíření by měla být celá farnost shromážděna okolo zpovědnic a jásat, když z ní vyjde kajícník po rozhřešení. Protože jeho osvobození z moci hříchu je důvodem na oslavu a radost. Protože jeho pokání umožnilo více zazářit svatosti Církve, Církev byla jeho pokáním uzdravená.
Zapomněli jsme oslavovat. Nebo jsme dali pojmu oslava velmi omezený význam. Myslíme si, že oslavovat se mají jen výročí, narozeniny, jmeniny, že je potřeba hluk a alkohol... Ale Církev nás pozývá k oslavě každý den! Není snad slavení Eucharistie velkou oslavou Boží lásky?
Myslím si, že také Lazar po svém vzkříšení uspořádal doma oslavu. S Ježíšem a s apoštoly a s mnohými dalšími velebili Boha, zpívali radostné písně a celý kraj se ozýval jejich jásotem. Nebo snad když Bůh koná takové velké skutky, zůstaneme potichu, jakoby se nic nestalo?
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: Pavel Siuda
