Opava - Bohoslužby v kostele sv. Hedviky v Opavě v neděli 26. března připomenou 750 let od svatořečení svaté Hedviky, patronky Slezska a ostravsko-opavské diecéze. Kanonizoval ji 26. 3. 1267 papež Klement IV. Při této příležitosti budou v opavském chrámu slouženy tři mše svaté, a to v 7.00, 8.30 a v 10.00 hod. Mši svatou v 10.00 hod. bude celebrovat Mons. Martin David, generální vikář.

V době od 9.00 do 17.00 hod. bude také zpřístupněna věž kostela sv. Hedviky a v 11.00 a 15.00 hod. proběhnou komentované prohlídky kostela s výkladem o historii této významné památky města Opavy. Vstup do kostela i na věž je bezplatný.

Na připomínce výročí kanonizace patronky diecéze se kromě opavské farnosti a biskupství ostravsko – opavského podílí také Statutární město Opava.

Svatá Hedvika se narodila kolem roku 1174 na hradě Andechsu v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingenu. Provdala se roku 1186 za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným. Zasloužila se o povznesení života víry ve Slezsku. Vštěpovala základy víry svaté Anežce České (1208–1211) a byla tetou svaté Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela (r. 1238) vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici (severně od Vratislavi), který sama založila (r. 1202), a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zemřela 15. 10. 1243 v Trzebnici. V roce 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v trzebnickém klášterním kostele.

Její svátek je 16. října.

Modlitba: Svatá Hedviko, patronko naší diecéze, vypros nám sílu darovat se s láskou našim rodinám a vnímat potřeby našich bližních.

Úryvek z životopisné knihy Księga Jadwiżańska, Wrocłav 1995

Čím přísnější byla k sobě, tím pozornější byla k druhým. Sama se starala o šaty i obuv knížecí rodiny, prohlížela je v noci a kárala nedbalost. Shromažďovala na svém dvoře dívky velmožů a rytířů, ale i sirotky a dívky z lidu. Pečovala o ně, vychovávala je a vybavovala věnem, když měly vstoupit do manželství nebo do kláštera. Starala se i o zajatkyně, jedna, kterou přivedl kníže Jindřich z výpravy do Pruska, se stala její komornou. Na hradě měla třináct starců nebo nemocných na památku Krista a dvanácti apoštolů. Všude jí dělali společnost a bez nich nezasedla ke stolu. V klášteře v Trzebnici nebyla mniškou, ale chtěla být služkou osob zasvěcených Bohu. Denně navštěvovala všechny nemocné sestry, těšila je, přinášela jim drobné dárky, zvala k nim lékaře a starala se o léky. Hlubokou úctu k osobám zasvěceným Bohu projevovala např. tím, že líbala lavice, kde se sestry modlily.

Pro chudé zajišťovala nejen almužnu, ale i dobrého kněze a zpovědníka. Staré pradleně, která neznala žádnou modlitbu, poručila spávat ve své ložnici, až se po deseti týdnech naučila celý Otčenáš. Sama mnoho času věnovala modlitbě. Zavírala se v kostele na celou noc a vůbec chtěla žít ustavičně v Boží přítomnosti. Vzorem modlitby pro ni byla Panna Maria. Její sošku jí darovala sestra Anežka. Soškou žehnala chudým a nemocným a v hodině smrti ji držela v dlani tak pevně, že ji jí nebylo možno odejmout. Pochovali ji proto se soškou v ruce.

Hedvika byla silnou a velmi důslednou osobností. Když splnila povinnosti manželky a matky, věnovala se plně asketickému životu, skutkům milosrdenství a modlitbě. Předpověděla smrt svých synů, manžela i svou vlastní. Umřela 15. září 1243 v polské Trzebnici.