„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Z dnešní textů mám pocit, jakoby nám Církev dala chvíli oddychu v Božím náručí, čas na odpočinek a radování se z toho, že můžeme Bohu ve všem důvěřovat a úplně se na něho spolehnout. Dnes se nemusím po ničem shánět, nic řešit, nic vyřizovat. Mám výsadu být jen tak s tím, „jehož moje duše miluje“ (Pís. 3, 1).

Dopřej si dnes takovou chvíli. Když máš možnost, schovej se někde do samoty (ideálně před svatostánek v kostele) a vnímej, jak se Bůh o tebe stará. Ať jsou ti v tom nápomocné dnešní čtení z Knihy proroka Izaiáše (49, 14 – 15) a z Matoušova evangelia (6, 24 – 34). Bůh se o tebe stará lépe jako vlastní matka!

Je velmi užitečné strávit takto čas po předchozích nedělích, když nás Ježíšova Řeč na hoře konfrontovala s naším smýšlením i konáním, když odhalovala naše slabosti a poukazovala na ideál svatosti a dokonalosti. Možná jsme se cítili bezmocní a frustrovaní z vlastních selhání a nedostatků. No Bůh nám dnes jakoby ukazoval, že jsme na cestě, na kterou patří také pády i pobláznění, ale že nás nikdy nenechá samotné...

Proto zkus být dnes v Bohu jako dítě v matčině náručí. Představ si, jak se Bůh stará o vrabce a polní lilie, a uvěř, že o mnoho víc se stará o tebe. Jsou jeho milovaný jeho milovaná. (Potřebuješ důkaz? S velkou bolestí v srdci nechal zemřít svého Syna, aby jsi ty mohl být vykoupený.)

Svět se před Půstem vrhá do karnevalů a bujarých zábav. Rozumím tomu – vždyť když se čas Půstu vnímá jako čas omezování se či zříkání, nebo tak je to zvykem, tak se ještě zabavme, protože nejbližších sedm týdnů bude potupných, ponurých a smutných. No ale jestli čas Půstu vnímáme jako přirozené pokračování poutě k dokonalosti, nepotřebujeme nějaké speciální zábavy – vždyť hříšník, který denně zažívá Boží odpuštění, má denně příležitost k radosti, protože Bůh ho pozvedá z pádu. Může se každý den radovat jako ten, kdo získal bohatou kořist (Ž 119, 162b) – vždyť každý den je vysvobozený z otročení hříchu a přijímaný za Boží dítě...

Jakou cestou půjdeš ty v této postní době? Budeš odpočívat v Božím náručí, nesený jeho láskou, vyznávat své hříchy a s radostí i důvěrou přijímat jeho odpuštění? Nebo se budeš celou dobu úporně snažit o zachovávání nějakých předsevzetí, no a na zpověď půjdeš až na úplný závěr s pocitem, jak jsi to dobře zvládl? Nedej se zlákat na tuto cestu samo spasení. Jsi na zpověď hned tento týden a každý den se snaž setrvávat v Bohu (i s lítostí). A tak zažiješ, jak radostná může být Postní doba, kterou svět nenávidí a považuje ji za tmu.

K tomu jen jedno „jestli“. To všechno, co jsem napsal, platí za předpokladu, že na prvním místě ve tvém živote je hledání Božího království. Jestli to tak není, tak to rychle změň podřízením svého života Ježíši – modlitbou, pokáním a potom konáním.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: Pavel Siuda

Pin It