„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Když začínal Rok zasvěceného života, ozvala se kdesi ve mně otázka, co Svatý otec „vymyslí“ potom. Nečekal jsem však, že nesmírně radostná zvěst zazní z jeho úst tak brzo: ohlásil mimořádné milostivé léto - Svatý rok milosrdenství. Jeví se mi to docela logické. Vždyť Rok zasvěceného života je výzvou pro přední předvoj církve „probudit svět“. A my ostatní jsme touto novou iniciativou papeže zase povzbuzeni následovat zasvěcené - probouzet další...

Církev jakoby ještě více otevírala dveře nejenom těm, kdo pravidelně přijímají svátosti a žijí spjatí s církví, ale zvláště a zejména těm, kteří z jakéhokoli důvodu svou víru nepraktikují, jsou jakoby „mimo“. Pro mě osobně je to velká výzva přivádět ke Kristu a do jeho církve především lidi v naší farnosti, kteří o kostel „zavadí“ leda na velké svátky anebo při křtu, svatbě nebo pohřbu.

Jak sleduji život, činnost i promluvy Svatého otce, je mi jasné, že vůbec nepůjde o to, abychom organizovali poutě do Říma, ale o to, abychom oslovili lidi, kteří svou víru žijí povrchně anebo vůbec. Pokud si totiž necháme tento mimořádný rok milostí jen pro sebe, čili pro ty, kdo pravidelně čerpají z pramene milosrdenství, zavřeme Krista do církve, přivlastníme si jej a jubilejní rok se mine účinku. Neboť „v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“ (Lk 15,7).

Už teď si každý z nás potřebuje udělat seznam lidí ve svém okolí, kteří žijí, jakoby Boha nebylo, a začít se intenzivně modlit za jejich obrácení. Neboť chceme-li mluvit lidem o Bohu, nejprve musíme Bohu mluvit o lidech. Zároveň s tím potřebujeme dělat vše pro to, abychom se těm lidem stali přáteli, aby jednou mohli vidět náš život s Ježíšem a zatoužit po takovém životě. Mnohem snadněji se mluví s někým o životě s Bohem, pokud si s tím člověkem rozumím, pokud mám s ním dobrý vztah.

Současně je ale každý z nás povolán učinit revizi svého života: Je můj vztah s Ježíšem jasný, plný nejen pokání, ale i radostné důvěry? Který hřích mi nejvíce překáží při vydávání svědectví o tom, že miluji Boha? Co udělám, aby na mně bylo jasněji vidět, že můj život je podřízen Kristu a veden Duchem svatým? Co mě nejvíce obírá o radost a co s tím udělám?

Nemusíš se těchto otázek bát. Jestli si je upřímně položíš, Boží Duch ti dá na ně správné odpovědi, aby ses viděl v Božím světle a poznal, co Bůh od tebe očekává a k čemu ti dává všechnu svou sílu a moc.

Má-li Svatý rok milosrdenství přinést své ovoce, po jakém zajisté touží i Svatý otec, nesmíme zavřít Ježíše do církve. Nesmíme se uspokojit s tím, že jenom pár lidí ve většině našich farností přichází v neděli na mši svatou. A z nich možná ani ne čtvrtina přijímá Ježíše v eucharistii. Tato čísla jsou alarmující. Pokud to v tobě nevyvolává touhu po změně, pokud je ti jedno, zdali kdo miluje či nemiluje Ježíše, tak i ty potřebuješ mimořádné Boží milosrdenství a změnu smýšlení.

Jubilejní rok začne 8. prosince 2015 na slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Do té doby je čas na přípravu. Nezanedbávejme ho! Nečekejme, až dostaneme nějaké pokyny či usměrnění. Církev je všude živá, nejenom směrem shora dolů, ale i zezdola nahoru. Boží milosrdenství se k mnoha lidem může dostat jen prostřednictvím laiků, kteří jsou nejblíže těm, kdo Bohu nevěří anebo jej nemilují. Je čas pro mobilizaci církve na všech úrovních! Všechny ze srdce prosím: nechte se strhnout ohněm Ducha svatého a už dnes, po přečtení tohoto textu začněte jednat - udělejte si zmiňovaný seznam, začněte se modlit, vytvářejte vztahy, oslovujte kněze (i diecézního biskupa) a navrhujte i nabízejte spolupráci při všem, co může napomoct, aby se hojného Božího milosrdenství dostalo všem kolem nás.

Myslím si, že v hloubi každého člověka je vepsána touha Řeků z dnešního evangelia: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše“ (Jn 12,21), ačkoli nejednou je hluboce zahrabaná, zašlapaná, zapomenuta. Je naším - mým i tvým - úkolem udělat všechno pro její oživení, probuzení, ale i naplnění. Každý může svou mírou přispět k tomu, že se splní Jeremiášovo proroctví: „Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!“ (Jer 31,33).

Mám sen - aby ve Svatém roku milosrdenství kněží omdlévali únavou od zpovídání :-) Možná mě za takový sen nebudou mít moc rádi, no ale kdo je více povolán zprostředkovat Boží milosrdenství než oni? Ale vím, že ten sen se mi nesplní, dokud i já nebudu přivádět lidi k pramenu milosrdenství. Takže i já jsem povolán omdlévat únavou z přivádění pokřtěných ke svátosti smíření.

Toužím vidět, jak je můj milovaný Ježíš milován mnoha dalšími. Po čem toužíš ty pro Svatý rok milosrdenství?

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It