„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Při četbě dnešních liturgických textů se mi trochu více ujasnilo, z čeho pramení jeden z problémů současného křesťanství – problém lhostejnosti a nezájmu mnoha pokřtěných o život víry. Mnohým totiž schází jasný zážitek „zde jsem“, zážitek jakéhosi základního rozhodnutí, od něhož se odvíjí všechno.

A nejednou i těm, kteří takový zážitek mají (jsou to všichni kněží a zasvěcení – první říkají „zde jsem“ při přijetí posvátných řádů, druzí u věčných slibů), už vyprchal z hlavy a svět se vloudil do jejich mysli natolik, že žijí už jen podle vlastních představ či návyků bez pohotovosti k „zde jsem“. To vůbec neznamená, že žijí nějak špatně, pouze jejich životu schází „šťáva“…

Všimněme si Abrahámovo „zde jsem“. Neměl tušení, co Bůh od něho bude vyžadovat. Ale jeho „zde jsem“ bylo jakoby podepsáním bianco šeku. „Bože, chci cokoli, udělám to.“ Určitě těch „zde jsem“ bylo už předtím nepřeberné množství. Bylo jakoby cvičení se v ochotě, připravenosti. Možná mnohá „zde jsem“ byla vůči maličkostem. Ale připravila v Abrahámově srdci ochotu i k „zde jsem“ vůči velkým věcem, dokonce i vůči té největší – ochotu obětovat vlastního syna…

A nebyl snad i Ježíšův život neustálým „zde jsem“? A ne vůči nějaké maličkosti – „mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě“ (Lk 9,31).

Co tvůj život? Objevuje se v něm „zde jsem“?

Dnes tě chci pozvat ke konkrétnímu „zde jsem“. Svatý otec František vyzval celou církev, aby slavila tzv. 24 hodin pro Pána, Bude se to dít 13. a 14. března. Zvu tě zapojit se do této „akce“. Zjisti, co se v této věci bude dít ve tvé farnosti, případně navrhni něco, co byste jako farnost, společenství, rodina mohli v tom čase udělat pro Pána. Prosím tě, nezůstaň lhostejný! Byť by to byl „jen“ úklid vlastního domu, ale udělej to pro Pána! Pak to nebude „jen“.

A jsi-li kněz, tak zkus těch 24 hodin třeba „sedět doma“, to znamená být k dispozici svým farníkům. Dej to i do ohlášek, řekni lidem, že jsi pro ně plně k dispozici pro zpověď, rozhovor, že fara je pro ně otevřená, vybídni je k nějaké aktivitě pro Pána ten den, prožij některé aktivity s nimi… Pokud tvému život schází „šťáva“, možná tvé „zde jsem“ ti tento den pomůže znovu ožít a konat Pánovy divy a znamení k jeho slávě.

„Zde jsem“ je projevem svobodného člověka, projevem jeho vlastního dobrovolného rozhodnutí. Konání po vyřčeném „zde jsem“ je projevem poslušnosti autoritě, projevem důvěry, že to, co se ode mě vyžaduje, je dobré. Pro věřícího je tou autoritou Bůh, jemuž lze bez výhrad důvěřovat. Je jí církev, která jedná ve jménu Božím. Jsem ochoten říct „zde jsem“ Bohu a církvi každý den?

* * * * *

Zde jsem, Pane. Také tento text, stejně jako předchozí, je vyjádřením mého „zde jsem“. Pokaždé ho s chvěním srdce posílám ke zveřejnění, protože nemám jistotu, zdali jsem napsal to, cos ode mě žádal. Usiloval jsem se poslouchat tvůj hlas ve svém srdci a vnímat, co chceš říct svým dětem. No neumím rozlišit, nakolik jsou tato slova tvá a nakolik jen moje. Svěřuji ti je s důvěrou, že i ty „jen moje“ dokážeš použít pro dobro mnoha srdcí. Zde jsem, Pane.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It