„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Hlášení místního rozhlasu: „Tuto neděli přijde do naší obce vzácný host. Jmenuje se Ježíš Kristus. Možnost osobního přijetí bude celý den v místním kostele, který bude otevřen od půlnoci do půlnoci. Kromě toho budou tři slavnostní hostiny, na které je každý zván. Vyžaduje se slavnostní oblečení srdce.“
Co myslíš, kolik lidí bys našel o půlnoci v kostele, aby byli mezi prvními, kteří se s Ježíšem setkají? Jaký by byl zájem o takové setkání v průběhu dne? Jsou kolem tebe lidé, kteří by šli v takový den pracovat na stavbu nebo na pole?
Raději nechci znát tvé odpovědi. Neboť jsou téměř určitě stejné jako ty moje. Zvykli jsme si, že Ježíš je stále s námi a už nás nevzrušuje nějaké hlášení o možnosti být s ním… Navíc pravdu o jeho přítomnosti mezi námi nebereme úplně vážně.
Zkus se teď podívat na sebe. Běžel bys o půlnoci do kostela, aby sis zajistil dobré místo, co nejblíže Ježíšovi? Mimochodem, když jsi na mši svaté, tak raději někde v koutku, anebo co nejvíce u oltáře?
Srdce mi pláče kvůli lhostejnosti katolíků vůči nejvýznamnější osobě celých lidských dějin. Možná bych se tomu nedivil, kdyby byl Ježíš mrtvý, a my bychom na něj s úctou jen vzpomínali. Ale Ježíš je živý, zde s námi – a mnohými z nás to vůbec nehne. „Co proboha ode mě chceš? Chodím každou neděli do kostela, každý první pátek ke zpovědi, modlím se každý den růženec, modlím se ráno i večer, před jídlem i po jídle, tak co ode mě chceš?“
Víš, co chci? Aby na tobě byla vidět radost, že jsi s Ježíšem; radost, protože jsi vykoupený; radost, protože jsi zahrnut Božími dary; radost, protože trpíš s Ježíšem na kříži. Chápeš? Pokud si pouze plníš nějaké povinnosti, ale neraduješ se ze svého vykoupení, tak k čemu ti je takové křesťanství? Je to vůbec křesťanství? Není to jen souhrn příkazů a zákazů, pravidel a obyčejů? Kde je potom radost z vykoupení, radost ze života s Bohem? Radost i v utrpení!!!
Můj Bůh mi připravil hostinu, a já se na ní každou neděli raduji. Ne proto, že bych měl vynikající náladu a že mše je perfektně slavena, ale proto, že jsem s ním! Vírou vidím Ježíše v knězi, poslouchám Ježíšův hlas ve slově, prožívám jeho přítomnost ve společenství a přijímám ho jako pokrm v eucharistii. Toto je pravda, kterou mi nemůže vzít žádná nálada či vnější okolnosti. Nežiji podle toho, co vidím, ale podle toho, co věřím!
Vím, mnohokrát nás chtěl ďábel obrat o radost. Dá nám před oči všechny nedostatky, které vidíme na knězi, na lidech, na zpěvu, na kázání, na délce mše… Ale proč se dáš oklamat? Vždyť podstatou mše svaté je setkání se živým Ježíšem. On je Pán!!!
Víš, co od tebe chci? Abys každou neděli s nadšením chodil na hostinu s Ježíšem. Aby ses každý první pátek setkal s milosrdným Ježíšem a oslavoval jeho milosrdenství ve svátosti smíření. Abys každý den spolu s Pannou Marií pozoroval Ježíšův život a proměňoval se k jeho obrazu. Abys každé ráno i večer pozdravil Milovaného a projevoval mu svou lásku i důvěru. Abys u každého jídla stoloval s Ježíšem a radoval se z jeho darů, které ti dal pro výživu těla. Všiml sis, že je to stejný seznam, který jsem uvedl výše? Jen má jiný motiv…
Nemusíš se stále usmívat od ucha k uchu. I slzy se mohou a někdy i mají objevit ve tvých očích. Ale nedej si vzít radost v srdci – radost z toho, že jsi s Ježíšem ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. Dříve nebo později se projeví i na tvé tváři. A staneš se svědkem přítomnosti živého Ježíše.
Prosme Boha, abychom jednou neuslyšeli hlášení: „Protože o setkání s Ježíšem příští neděli nikdo neprojevil zájem, ve zdejším kostele bude diskotéka a otevřená hospoda. Všechny vás zve ďábel.“
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost,
aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
